O bibli mluvíme jako o knize, ve skutečnosti jde však o soubor knih, který vznikal během několika staletí před naším letopočtem i během něj. Knihy, které vznikly před naším letopočtem, nazýváme Starý zákon (SZ) a spisy, jež vznikly během našeho letopočtu, nejčastěji pak v druhé polovině 1. století n. l., jsou známy jako Nový zákon (NZ).
Modlitba Otčenáš je nám známá z Nového zákona, a to ve dvou verzích, v evangeliu Lukáše a Matouše. Lukášovo podání nalezneme v 11. kapitole ve verších 2-4 a druhou verzi z Matoušova evangelia v 6. kapitole ve verších 9-13.
NZ je tvořen souborem 27 spisů, které podávají obraz o životě a učení Ježíše z Nazaretu, zároveň jsou základem křesťanské víry.
Sedmadvacet spisů NZ se skládá ze čtyř evangelií - Matoušova, Markova, Lukášova a Janova. Dále pak ze Skutků apoštolských a Epištol Pavla, Jakuba, Petra, Jana a Judy. Spisy uzavírá kniha Zjevení Janovo.
Jak hledat v NZ?
Nový zákon je dělen do jednotlivých kapitol, ty jsou tvořeny částmi, které nazýváme verše. Každý verš má své číslo. Pro úplnou citaci verše uvedeme nejprve název knihy, pak číslo kapitoly a nakonec verše. Budeme-li si tedy chtít poznamenat tu část knihy, kde najdeme Matoušovo evangelium, správný zápis bude vypadat takto: Mt 6,9-13, a přečteme: evangelium Matouše, kapitola 6, verš 9-13.
Vatikánský a sínajský kodex Tak jako modlitba Otčenáš, tak i celý NZ byl napsán řecky, podle určitých zdrojů mezi rokem 51 až 100 n. l. Podobně jako u jiných starověkých textů se ale originály nedochovaly, máme však více než 5000 jiných opisů. Rukopisy obsahující celý Nový zákon, tedy soubor všech 27 knih, se objevují ve 4. století n. l., je to vatikánský kodex (Codex Vaticanus) a sínajský kodex (Codex Sinaiticus).
Sínajský kodex byl objeven v klášteře sv. Kateřiny na hoře Sínaji, po nalezení byl uložen londýnském British Museum.
První tištěná bible s NZ Překlady bible s novozákonním textem se objevují od 2. století n. l., nejprve v latinském a syrském jazyce. Ve 3. století n. l. jsou pak zaznamenány překlady gótský, etiopský a gruzínský. Od 4. století se těžiště křesťanství přesouvá na západ a zároveň latina nahrazuje řečtinu jako „světový“ jazyk Římské říše.
Až do vynalezení knihtisku byla bible opisována v klášteřích. První bibli tak vydal v roce 1456 Gutenberg. Matouš a Lukáš Protože byly biblické překlady v řadě evropských jazyků první psaný text vůbec, měly velký vliv na vznik spisovných jazyků. Slova jako „kříž“, „pokušení“ nebo „talent“, stejně jako slovní spojení „ztracený syn“, se dostala do národních jazyků při překladech z biblického jazyka. Stejně jako dodnes nejčastěji užívaná biblická jména, jako jsou Anna, Jan, Jakub, Marie, Josef aj.
