Blahoslaveným se Hirschfelder stane kvůli svému příkladnému životu, víře a mučednické smrti v koncentračním táboře Dachau. Podle Duky je „tento mladý kněz dodnes dokonalým příkladem křesťanského života nejen pro mladé kněze“.
Hirschfelder se narodil v roce 1907 v Kladsku. Tedy na území, které patřilo tradičně do svazku zemí Koruny české. V roce 1742 ovšem spolu s většinou Slezska přešlo kvůli výbojům Bedřicha II. k Prusku. Až do roku 1972 však Kladsko církevně patřilo pod pražskou arcidiecézi.
Hirschfelder se navíc po vysvěcení na kněze v tehdy německé Vratislavi stal roku 1932 kaplanem v kladské vesnici Čermné (dnes část města Kudowa-Zdrój – pozn. red.). Ta ležela přímo na hranicích Česka. Patřila navíc mezi jedenáct vsí tzv. Českého koutku, kde žila početná česká komunita. Ještě po druhé světové válce zde bydlelo 5100 Čechů. Dnes tam však mezi polskou majoritou zbyli zřejmě již jen čtyři lidé s českými kořeny. Kladsko totiž po skončení války přešlo k Polsku a Češi postupně zmizeli.
Hirschfelder se v tehdy německočeském Kladsku věnoval práci s mládeží a nijak se netajil svým odporem k primitivně proticírkevnímu nacismu. Osudným se mu stala jeho reakce na poničení dřevěné sochy Krista. „Ten, kdo chce víru v Boha vyrvat mládeži ze srdce, stává se zločincem,“ komentoval to Hirschfelder. V roce 1941 ho za to gestapo zatklo a další rok v srpnu odbojný kněz zemřel v Dachau.
Beatifikace je předposledním stupněm kanonizace a blahoslaveným se může stát jen mučedník či ten, kdo vykonal zázrak. Dalším stupněm je svatořečení.
***
Ten, kdo chce víru v Boha vyrvat mládeži ze srdce, stává se zločincem
