Košicím se říká „nejčeštější“ město na Slovensku. Košičané mají oproti obyvatelům jiných částí Slovenska -včetně Bratislavy - opravdu jakýsi vřelejší vztah k Čechům a k Praze.
O Košičanech se také dodnes traduje, že do Prahy jezdí častěji než do Bratislavy, protože Prahu na rozdíl od slovenského hlavního města považují za velkoměsto, které je hodné návštěvy.
Jedním z důvodů je však určitě i přímý noční vlak Praha-Košice. Před několika týdny jsem jím podnikl cestu a bylo to něco báječného. O půlnoci nastoupíte v Praze a ráno se probudíte v Košicích, v mém případě pár kilometrů před Košicemi. Byly totiž zrovna tehdy na východním Slovensku povodně a my jsme podivuhodným, už trochu exoticky vypadajícím krajem mezi Popradem a Košicemi jeli opravdu pomalu a chvílemi jsme stáli. Zpoždění ale ani tak nebylo velké, a když jsem před polednem vystupoval v Košicích, bylo to jako z pohádky. Vyspalý, odpočatý, a přesto na druhém konci bývalého Československa. Vlak byl čistý, uklizený, průvodčí milý a jízdenka mi nepřipadala vůbec drahá.
Proto jsem si v pátek s radostí přečetl zprávu, že z Prahy do Košic bude jezdit i první soukromý vlak slovenské společnosti Wagon Service. Protože by ten vlak mohl vypadat ještě lépe, být ještě čistější a obsluha ještě milejší a koneckonců i České dráhy by se pak musely více snažit.
Řekl jsem si proto, že dobré věci se mají podporovat a že o soukromém vlaku do Košic napíšu do novin článek. V pátek před polednem jsem si tedy našel spojení na firmu Wagon Service a zavolal tam s dotazem, zda by si se mnou někdo nemohl o novém vlaku popovídat.
Po dvou přepojeních jsem se dozvěděl, že za firmu může hovořit pouze jednatel pan Ivan Gálik, ale ten že přijde až po jedné a ve tři odchází pryč. Bylo mi doporučeno, ať zavolám raději brzy po té jedné. Panu Gálikovi jsem tedy zavolal. Zvedla to sekretářka, která řekla, že mě přepojí. Poté se po chvilce ozvala znovu jen ona s tím, že šéf tam není. Dal jsem jí tedy své číslo, s prosbou, ať se mi ozve. O hodinu později zavolala: „Víte co, já jsem o vašem dotazu mluvila a mohu vám jen sdělit...,“ a začala mi říkat věci z agenturní zprávy. „To všechno vím, chtěl bych se zeptat na další věci, ale to asi nepůjde,“ odtušil jsem. „Dnes ne. Nejdřív v pondělí. Otázky pošlete e-mailem,“ odvětila s omluvným tónem v hlase. Musím se přiznat, že po této zkušenosti jsem trochu rozpačitý. A nevím, zda se na nové soukromé železniční dopravce z Prahy do Košic těšit, nebo před nimi varovat.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN
