Léčba na míru proto začíná velice podrobnou diagnostikou zhoubných buněk. V první linii bitvy nastupují genetici a molekulární biologové, aby zjistili nejdůležitější znaky nádoru. Léčba bude spočívat například v podávání směsi látek, které u nádorových buněk potlačí jejich schopnost opravovat se. Jinou možností individuální léčby jsou hormony vybrané podle toho, jakou enzymovou výbavou pacient disponuje. Do kategorie individualizované léčby patří také postup, při kterém se dopraví přímo k nádoru cytostatika. Na tomto projektu pracují odborníci z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR vedení docentem Karlem Ulbrichem s kolegy z Mikrobiologického ústavu AV ČR, v jehož čele stojí profesorka Blanka Říhová. Nosičem léčiva je makromolekula vybavená „kompasem“, což je protilátka, která hledá nádor. Jakmile rakovinnou buňku objeví, naváže se na její povrch, dostane se do jejích útrob a tam se lék uvolní. Protože je léčivo připevněno na nosič, snižuje se jeho toxicita vůči zdravým buňkám, takže je možné použít vyšší dávku než při běžné léčbě.
Jiným typem individualizované léčby je vakcína. Čeští vědci vedení profesorem Jaroslavem Michálkem z Univerzitního centra buněčné imunologie při Masarykově univerzitě v Brně například v květnu zahájili klinické testy vakcíny, která má zlepšit vyhlídky pacientů s pokročilým stadiem rakoviny ledvin. Látku nedostanou jako u klasického očkování preventivně všichni, ale jen nemocný, pro něhož bude „namíchána“ na míru. Vědci „převychovají“ dendritické buňky pacienta, které jsou součástí imunitního systému, tak, aby byly schopné s nemocí lépe bojovat. Léčba má mnohem méně vedlejších účinků.
Postupy se zkoušejí na laboratorních zvířatech, takže potrvá ještě řadu let, než se individuální léčba stane běžnou.
Individualizace léčby vychází z faktu, že každý pacient je jedinečný a stejně „originální“ že je také nádor v jeho těle.
