Jiří Staněk vládne barokní obrazností velechrámu Přírody, ve svých košatých podobenstvích zobrazuje velebný majestát kosmu - taková pošetilá titěrnost o jeho stylu naštěstí říci nelze. Tělo a prožitek psychický z tělesnosti jsou důležitými motivy jeho básní. Pouhá dovednost kratochvilných sloganů k umění nedosahuje, jsouc pouze k ukrácení okamžiku existence; tak lidé, jimž připadá život dlouhý, hledají něco užitečného, aby netrpěli nudou, a zhusta se jim to i daří. Básník ovšem, protože o existenci ví své, nachází a předkládá metafory, to jest slovní vzorce myšlení, aby dal vybřednout z tíže jednotvárnosti. Umění herecké jedná dějem, umění básnické projevuje se skutkem veršů slov - tak jsou vzdálena ulpívání na průměrnosti a povrchních efektech - to nejoslňující, ono zas nejskromnější; umění je jako vějíř pro vánek navzdory parnému dni; ptáte se ještě, proč děním umění ochotni jsme a schopni vytrvat přes všechny strázně i pomíjivou zášť? Tak i dnes, kdy režim žádá přitakání a slogan, v umění provždy trvá chřest i chrást, když jinde mají knedlíky a bubáky. Hvozdů šumavských záchmurné stezky rozhovorům našim byly mlčelivými svědky, kde mnohý kanec kles’, pouhou chmýrou houbovou, jepic tancem! Vzácné chvíle ty byly, přeútajně skryty; mnohý tam deštík širáky naše skropil poutnické, rozličná firma v potaz nám zboží dala své v zákoutích smavých těch. Teď kroky zas jinam vedou, kde stinný byt úžlabina halí, mlžný šlář roklinou plazí se a přes tesy vrchlíku horského salamandr pílí, chudera kropenatě plzký, jenž druhem naším na poutích bezútěšných v reji dění světa vezdejšího.
Pouhá dovednost kratochvilných sloganů k umění nedosahuje, jsouc pouze k ukrácení okamžiku existence
O autorovi| VÍT KREMLIČKA, Autor je sám básník
