Můj text (Nečas boj s korupcí vzdal, LN 20. 4.) vyvolal reakce Ondřeje Lišky a Petra Nečase. Oba spolu byli v Topolánkově vládě, která díky politické korupci vznikla, provázela ji korupční aféra Jiřího Čunka a dodnes nevysvětlené okolnosti tzv. justiční mafie.
Předně není pravda, jak píše Ondřej Liška (Máte problémy, pane Paroubku, LN 22. 4.), že by Krajská zdravotní, a. s., v Ústeckém kraji byla předmětem šetření policie či ministerstva financí za „podezřelé nakládání s veřejnými penězi, ve kterém mají prsty čelní představitelé ČSSD“. Pan Liška nezná fakta, a proto se bude muset omluvit, neboť nákup přístrojů, který je předmětem jeho kritiky, proběhl v létě 2008, tedy za vedení kraje ODS. ČSSD s tím nemá nic společného.
Petr Nečas (ČSSD ať řeší hlavně své šibaly, LN 23. 4.) používá také lži, hájí-li Ivana Langra v kauze jeho spolupráce s mafiánským bossem podsvětí Mrázkem. Když jsem v září 2008 vyzval Ivana Langra ke zveřejnění spisu Krakatice, ten to s odkazem na platnou legislativu odmítl. Dokonce na stránkách LN vyšel článek, ve kterém Langer ze všech, kdo o to usilovali, včetně zbavení mlčenlivosti Karla Tichého, dělá hlupáky, kteří neznají zákon. Nepovažuji Ivana Langra ani Petra Nečase za hlupáky. Oba tím jen potvrzují, že ohýbají fakty podle toho, jak se jim to právě hodí. Fakta o protikorupčním úsilí Topolánkovy vlády Oba pánové se také vysmívají ČSSD za případ Miloslava Vlčka či za případ Michala Krause. Vlček se na základě podezření médií, aniž by cokoliv vědomě spáchal, vzdal všech funkcí a nebude kandidovat ani ve volbách. V roce 2006 se vzdal všech funkcí i Michal Kraus. Policie mu trestný čin neprokázala a případ odložila. Kolik takových příkladů může ve svých řadách nalézt ODS? Pokud se týče SZ, pak ta se nechvalně proslavila v době aféry Jiřího Čunka, kdy hrozila vystoupením z vlády tak dlouho, až zasáhla justiční mafie.
Minulý týden schválila Fischerova vláda materiál Zpráva o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za léta 2008 a 2009. Jedná se o ten samý materiál, k němuž se tak často odvolává Ivan Langer i Petr Nečas, když obhajují Topolánkovu vládu v oblasti boje s korupcí. Dobrá, „Hic Rhodos, hic salta!“
Z 15 cílů této strategie byly v letech 2006-2009 (duben) splněny tři úkoly: zavedení protikorupčních linek na ministerstvech, protikorupční školení a analýza účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím. Sama sobě Topolánkova vláda zrušila tyto úkoly: právní úprava zvyšující hmotnou odpovědnost veřejných funkcionářů, zákon omezující „přílepky“, zákon o lobbingu, zákon proti byrokratické zátěži, zavedení senátů vyšších soudů a útvarů státních zastupitelství pro boj s korupcí, právní úprava pro podávání a vyřizování stížností občanů, návrh zákona zajišťujícího transparentnost správních řízení a změna zákona zpřísňující nakládání s majetkem krajů a obcí. Úkol „posílení specializovaných útvarů Policie ČR pro boj s korupcí“ skončil fiaskem. Tolik fakta.
O autorovi| JIŘÍ PAROUBEK, předseda ČSSD
