Nově zvolený ředitel České tiskové kanceláře Radim Hreha se má funkce ujmout až v říjnu, už teď se ale nelíbí. V přeshraniční přestřelce si čeští a slovenští odboráři veřejně vyměňují silná prohlášení, proč je Hreha nepřijatelný, či naopak vhodný muž pro to, aby vedl nejsilnější tiskovou agenturu v Česku.
Produkce „četky“ má přitom podstatný vliv na podobu zdejšího zpravodajství v tisku, televizi, rozhlasu i na internetu, de facto všechna média totiž odebírají její servis. Hreha nemá nejsilnější mandát. Ze sedmičlenné Rady ČTK se pro něj vyslovila těsná většina čtyř radních. Z toho, co nedávno někteří z nich říkali Respektu, lze usuzovat, že pro Hrehu hlasoval Jan Bohdal, někdejší Hrehův podřízený ve společnosti Česká média, Jiří Borik prosazený KDU-ČSL, bývalý poslanec ČSSD Vladimír Cisár (všechny tři zvolili poslanci do rady letos v dubnu) a Miroslava Moučková, bývalá dlouholetá šéfredaktorka Haló novin, stranického listu KSČM.
Rozhodnutí „šokovalo“ odboráře tuzemských veřejnoprávních médií (ČTK, ČT a rozhlasu). Prohlásili to v dopise, jímž radu tlačí, aby verdikt „přehodnotila“. Vadí jim, že po pouhém roce ve funkci ředitele veřejnoprávní Slovenské televize Hrehu v prosinci 2007 její rada odvolala pro „manažerská selhání“ a „výrazné zhoršení finanční situace“. Odboráři ze Slovenské televize odpověděli, že to není pravda a že teprve Hreha tam začal „zavádět standardní řídicí mechanismy“.
Vzápětí se s chválou ozval i současný šéf STV Štefan Nižňanský (v 80. letech hlasatel zpráv normalizační ČST). Napsal, že Hreha původně hrozící schodek 294 milionů slovenských korun nakonec snížil o 133 milionů a rozjel digitalizaci. Situaci na Slovensku nelehko soudit z Prahy, bez dlouhodobější znalosti tamního prostředí. Dění kolem slovenské veřejnoprávní televize je zpolitizovanější ještě víc než kolem té české, a tak zvolení Hrehy i jeho odvolání provázela podezření o zákulisním tlaku vládnoucích stran.
Co je tu víc známo, je dosavadní Hrehovo působení v Česku. Letos šestapadesátiletý absolvent košické techniky byl v 90. letech činný na komunální úrovni v Českém Krumlově, od roku 1998 se tam stal na čtyři léta zastupitelem za ČSSD. Z Krumlova pochází také podnikatel s širokými mediálními aktivitami a zákulisním vlivem v oboru Jaroslav Berka. Nejdřív spolu na sklonku 90. let společně pracovali ve společnosti Cepra pro Železného Novu, pak dělal v Berkově firmě Česká média. Berka zároveň vlastní regionální televize RTA, vysílající na sdílených kmitočtech s Primou, a chce vysílat digitální televizi. Spojení s Berkou a zájmy komerčních stanic Hrehovi vyčítal bavič Jan Kraus, když se Hreha zjara 2006 objevil v nově vytvořené funkci vedoucího sekretariátu ředitele ČT Jiřího Janečka. Hreha po krátkém čase zvolil odchod.
Po šesti letech, na něž vedení ČTK převezme, se může ukázat, že Radim Hreha byl dobrým manažerem. Teď ale není jasné, proč mu Rada ČTK dala přednost před jiným kandidátem, Jiřím Majstrem, náměstkem končícího ředitele agentury Milana Stibrala. Majstr, bývalý londýnský zpravodaj ČTK, poslední dobou řídil jako náměstek ředitele pro zpravodajství reformu agentury. Během ní se ČTK multimedializovala a úspěšně zavedla nový redakční systém.
Proč si vybrali Hrehu provázeného kontroverzemi a Majstr pro ně nebyl logickou volbou, na to radní odpověď dluží. Věcné posouzení zvenčí není možné. Kandidátské projekty, jejichž srovnání by napovědělo, zmínění ani rada nezveřejnili (aby nenahrávali konkurenci).
A tak znovu ožívá základní otázka, zda už nedokončit privatizaci ČTK, plán táhnoucí se od rozdělení federace. Od roku 1996 je totiž agentura finančně soběstačná, nepobírá ani korunu od státu či z koncesionářských poplatků. „Veřejnoprávní“ zůstává jen tím, že její kontrolní radu volí poslanci a rada mj. rozhoduje, kdo instituci povede.
Pokud by přešla do rukou svých hlavních klientů, vydavatelů, z nichž žádný by neměl dominantní podíl (k čemuž se kloní i končící šéf Stibral a je to standardní řešení na Západě), jistě by spekulace o vlivu politiků a lobbistů brzy ustaly.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
