Když minulé úterý dorazila do redakcí pozvánka na prezentaci dětské knihy Vyprávěnky Čubičky Kvídy od Petra Holána, nevěřili zřejmě mnozí redaktoři vlastním očím. Knihu neznámého autora křtil odstupující předseda vlády Jan Fischer a jeho ministr financí Eduard Janota. Jen Mladá fronta DNES si ale dala tu práci, aby zjistila, co za tím vězí.
Pan Petr Holán je dlouholetý vysoký úředník ministerstva financí, který si chtěl v důchodu udělat radost. Jeho odůvodnění, proč se dal na stará kolena do psaní pohádek pro děti, by nemělo zapadnout: „Chtěl jsem, aby po mně něco zůstalo. V životě jsem popsal desetitisíce stránek ekonomických textů - od rozpracování usnesení sjezdu až po usnesení vlády. Prostě bláboly.“ Před 14 lety publikoval současný komentátor LN Martin Weiss zásadní článek Cesta k moci vede přes dlouhé texty (MF DNES 3. 8. 1996). Weiss v něm řeší neduh soudobé demokracie, který spočívá v tom, že běžný občan nemá ani čas, ani kapacitu, aby se mohl zabývat expertními texty, které vytvářejí státní byrokracie, jež by měly teoreticky být kontrolovány zástupci lidu. „Schopnost produkovat a konzumovat extrémně dlouhé texty je podstatnou vlastností pro dosažení a udržení moci,“ uzavírá Weiss.
Weissův závěr teď může být doplněn o přiznání pana Holána. Vládnutí se realizuje prostřednictvím extrémně dlouhých blábolů. Kdo z úředníků a politiků by něco takového ale připustil ještě před odchodem na penzi, že?
Před 98 lety, 4. června 1912, byla při doplňovacích volbách do českého zemského sněmu zvolena první žena, tehdy známá spisovatelka Božena Viková-Kunětická. Její mandát sice nebyl uznán a český zemský sněm se do války již ani nesešel, ale to teď není podstatné. O jedno století později si, zdá se, s ženami poslankyněmi stále nevíme rady. Po letošních volbách nejprve všichni oslavovali, že žen je v Poslanecké sněmovně rekordních 22 procent. Pak přišla mediální prezentace tohoto faktu, kterou dobře symbolizuje obálka Magazínu DNES s titulkem Koalice blondýn nebo Reflexu, na níž je hlava jedné z těchto blondýn namontována na ženské tělo s roztaženýma nohama a titulkem Konec nevinnosti blondýn z Věcí veřejných. Kohosi napadlo a uspořádal anketu „miss parlament“, jejíž vítězka má o popularitu postaráno.
Většina mainstreamových médií u nás podporuje nejhorší genderové stereotypy. Nejen časopisy „pro ženy“ nám sugerují, že ženy jsou blbky, které zajímá jen móda, recepty, horoskopy, kosmetika, hubnutí, partnerské vztahy a rozhovory s celebritami.
Kolik století bude ještě třeba, abychom se na poslankyně dívali v první řadě jako na lidi, a teprve ve druhé jako na sexuální objekty? A proč vlastně žádné z těch poslankyň zřejmě nevadí, že se pořádá anketa, v níž se hodnotí jejich zevnějšek? Nemohou si za způsob své prezentace nakonec samy političky?
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
