BRNO Déle než šedesát let je brněnský rodák Ludvík Kundera autorsky činný v poezii, próze, překladatelství i ve výtvarném umění. Včera oslavil devadesáté narozeniny.
Na rozdíl od svého bratrance Milana Kundery prý Ludvík neuvažoval o odchodu do zahraničí. „Měl jsem dokonce možnost... Mohl jsem být kulturním atašé ve Švýcarsku, kdybych se o to byl staral, ale byl jsem natolik zamotaný v českém dění, že už jsem o emigraci neměl zájem,“ řekl k době kolem roku 1948. Nevyužité příležitosti žít ve svobodných poměrech však podle svých slov nelitoval.
Po absolvování pražské filozofické fakulty (1946) působil nejprve jako redaktor brněnského časopisu Blok, později pracoval v deníku Rovnost. A samozřejmě psal - poezii i prózu. Válečnou zkušenost z totálního nasazení v Německu využil při psaní dramatické prvotiny Totální kuropění.
Živil se překlady německé poezie, pro německé nakladatele přeložil část díla Františka Hrubína. V 50. letech poznal v Berlíně německého dramatika Bertolda Brechta a stal se jeho dvorním překladatelem. Za silný vztah k německé literatuře vděčí i tomu, že němčina byla jeho mateřskou řečí - matka pocházela ze Štýrského Hradce.
Část života strávil v ústraní v městečku Kunštátě, kde poznal svou manželku. Zde se také seznámil s básníkem Františkem Halasem, podílel se na uspořádání jeho spisů a vydal jeho monografii. Sepsal několik antologií teorie umění, koncem 60. let působil jako dramaturg Mahenova divadla v Brně, odkud ale musel odejít. Přes nepřízeň režimu nadále překládal, byť pod pseudonymem.
Po převratu začal někdejší spoluzakladatel surrealistické skupiny Ra učit na vysokých školách a vystavoval svá výtvarná díla. Dočkal se i oficiálních poct - na knižním veletrhu v Lipsku mu dali Cenu za evropské porozumění, od českého prezidenta dostal medaili Za zásluhy a loni získal za celoživotní dílo i Cenu Jaroslava Seiferta.
