Mezi vědci se občas vedou spory o autorství, o plagiátorství, o citovanost. Závažnějším etickým problémem jsou však případy falzifikace výsledků, nebo vynechávání výsledků, které nezapadají do autorovy hypotézy. Většina renomovaných vědeckých pracovišť má proto kodex zaměřený na etiku vědecké práce. Akademie věd ČR má etický kodex výzkumných pracovníků přístupný na svých internetových stránkách. Byl sestaven tak, aby pomohl řešit většinu možných problémů etického charakteru, které se při vědecké práci mohou vyskytnout.
Prokázat co je a co není etické může ale být obtížné. Klasickým příkladem je případ Therezy Imanishi-Kari. Tato mladší spolupracovnice nositele Nobelovy ceny Davida Baltimora publikovala v roce 1986 v prestižním časopise Cell spolu s Baltimorem práci z oblasti molekulární imunologie, která obsahovala překvapující závěry. Postdoktorandka v této laboratoři Margot O’Toole se snažila opakovat některé experimenty provedené Therezou Imanishi-Kari a neuspěla. Prohlídkou jejího laboratorního deníku zjistila nesrovnalosti a celou záležitost ohlásila vedení univerzity.
Interní vyšetřování se některým pracovníkům zdálo nedostatečné a případ ohlásili americkému Kongresu, který pověřil FBI vyšetřováním případu se zdůvodněním, že práce byla podporována grantem z veřejných prostředků. Vyšetřování se táhlo 10 let, poškodilo pověst Davida Baltimora a téměř zničilo vědeckou kariéru i osobní integritu ImanishiKari. Nakonec ale vedlo k závěru, že záznamy v laboratorním deníku nebyly sice vedeny pečlivě, ale že v tomto případě nedošlo k vědeckému podvodu. Pochyby a jistá hořkost z tohoto případu přetrvávají ale dodnes.
Podstatně horším případem byl skandál jihokorejského profesora biologie Woo-suk Hwanga. Tento vědec měl v odborných kruzích velkou prestiž, zejména pro dvě práce publikované v časopise Science v letech 2004 a 2005, kde prezentoval zásadní poznatky z oblasti výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk. Na veřejnost se nejprve dostalo neetické jednání jeho spolupracovníků při získávání lidských vajíček. Ukázalo se, že Hwang věděl o tom, že se kupují od dárkyň a že jsou získávány i od spolupracovnic, které se neodvážily požadavek na odebrání vajíček odmítnout. To bylo odsouzeno světovou odbornou i laickou veřejností jako sice neetické, ale ne protizákonné. V Korei byl dokonce profesor Hwang oslavován. Později však podrobné zkoumání výsledků publikovaných Hwangem a jeho spolupracovníky ukázalo, že výsledky byly falzifikovány. V prosinci 2010 byl Hwang odsouzen k podmínečnému trestu. Ve výzkumu pokračuje v soukromé firmě.
Falzifikace výsledků je politováníhodným selháním jedinců, ale část viny nese i systém podpory výzkumu. Slavné „publikuj nebo zhyň“ (publish or perish) vytváří na vědce tlak, kterému slabší povahy podlehnou. K tomu se ještě přidává ctižádost získat uznání vědecké komunity a v ojedinělých případech i snaha se obohatit. Vezmeme-li ale v úvahu počet vědců na zeměkouli, a jsou jich milióny, je počet těchto selhání překvapivě nízký. Jsou to vlastně jednotlivé případy, které se čas od času objeví.
***
Falzifikace výsledků je selháním jedinců, ale vinu nese i systém podpory výzkumu
O autorovi| VÁCLAV PAČES, Autor pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR genetik
