Před týdnem na tomto místě reagoval Pavel Bém na fejeton Tomáše Baldýnského Do oušek (LN 27. 10.). Vzhledem k tomu, že v polemice vzápětí pokračoval autor původního textu (3. 11.), publikujeme dnes zkrácenou verzi další reakce pražského primátora. Vážený pane Baldýnský (...), píšete, že váš fejeton z minulého týdne „byl výzvou říkat politikům pravdu, aby věděli, co si o nich doopravdy myslíme a mohli se podle toho zařídit“. Děkuji pěkně za vámi vyjevenou pravdu. Je pro mne mimořádnou zkušeností vidět a slyšet vzdělaného člověka s jeho „neochvějnou pravdou“, kterak argumentuje, cituji: „k nepřežití dlouhý odstavec s účelově vybranými fakty“, který je reakcí na vaše argumenty, proč se má Bém zahrabat pod zem. To, že se tato nezpochybnitelná fakta nehodí do krámu vaší „pravdě“ celkem chápu, to, že je můžete znehodnotit jako „účelově“ použitá – dobrá, s tím si dovolím nesouhlasit, ale je to váš názor. To, že ovšem máte jako novinář odvahu věcnou diskusi podloženou jasnými fakty a argumenty smést ze stolu se samozřejmostí a jistotou „Třetího Probuzeného po Buddhovi a Ježíši Kristu“, je, vážený pane novináři, skutečně na pováženou. Říkáte o sobě daleko horší věci než výzvu, aby „vás Bém radši poslal do hajzlu“. Takže, pane Tomáši, do hajzlu vás nepošlu, proč bych to dělal, ale doporučím vám: Buď se vraťte zpátky do základní novinářské školy, anebo se jděte se svým omnipotentním bludem „neochvějné pravdy“, která nesnese žádnou rozumnou debatu, léčit.
Co jsou pro mne hory V kontextu diskuse o účasti politiků ve statutárních orgánech obchodních společností, kdy vám na vaše fejetonistické postřehy odpovídám jednoznačně a prokazatelně, že ani z jedné ze svých tří takových rolí (Dopravní podnik, Letiště Praha a Horská služba) nemám ani korunu majetkového prospěchu, pouze zodpovědnost a práci a že první dvě role opustím v okamžiku, kdy předám primátorský řetěz svému nástupci, ale tu třetí si ponechám, protože ji vnímám jako „svůj osobní závazek horám“, tak píšete, že se jedná o „typickou politikovu mantru, která je absurdní, protože, jak chce Bém něco horám splácet členstvím v dozorčí radě Horské služby, případně kolik přesně mu ty hory vypůjčily“. Nevím, zda-li tušíte, co je „mantra“, ale poučím vás, co jsou pro mne „hory“. Jsou pro mne místem, kde jsem toho hodně prožil, ledacos pochopil, lecčemus se naučil a párkrát málem přišel o život. Za to, že se tomu tak nestalo, vděčím možná náhodě, štěstí, osudu (každý věříme v něco jiného), v každém případě nejméně ve dvou případech dobře fungující „záchranné infrastruktuře hor“. Ta byla nejspíše tím nejpodstatnějším argumentem mého „štěstí přežití“. Taková infrastruktura, vážený pane Tomáši, nevzniká sama od sebe, ale vzniká z popudu lidské mysli a nejlépe té, která o rizicích hor něco ví. Věřte, že mám co splácet a že také vím jak. Co vy víte? Třebas to jednou zrovna bude „štěstí“, které pomůže zachránit život váš. Pak byste nejspíše neměl odvahu vyslovit, tak a teď odpusťte, poprvé vyslovím slovo „hloupý“, hloupý soud.
A teď k tomu nejbolavějšímu, k závěru. Postavil jsem před vás „zeď hlouposti“. Pro méně chápavého, ale tím vy jistojistě nejste, jsem vám naznačil, že do této zdi jste také výrazně přispěl. Je mi celkem jedno, jestli jste přidal jednu, dvě anebo tři cihly. Nepoučil jste se a svojí odpovědí přidal další. O „zdi hlouposti“ hovořím skutečně já, v tom jste chápavý dost, Werich mluvil o „blbosti“ a v tom máte také pravdu. Mezi blbostí a hloupostí je i není rozdíl. Na první pohled vypadají stejně. Z větší blízkosti snad existují rozdíly. Blbost je všudypřítomná a blb obvykle zůstává blbem. Hlupák se může vzdělat a poučit. Takže k tomu pro vás „bolavému závěru“: vůbec jsem nechtěl napsat, že jste blbec. Kdybych chtěl, tak jsem to napsal. Chtěl jsem vám kultivovanou formou říci, že jste napsal novinářsky mizerný a fakty nepodložený brak a nikoliv fejeton. Neměl jsem potřebu vás osobně urážet. Také proč? Osobními urážkami se lepším nestanete. Lepším se stanete vzděláním, zodpovědností, poctivostí nebo pokorou.
O autorovi| Pavel Bém, odstupující primátor
