Vcentru Prahy na Vinohradech drží militantní pacifista Jan Tamáš a jeho soudruh Jan Bednář hladovku. Dohromady už zhubli o osm kilo, ale pořád jim to sluší. Nasazují vlastní životy, devátý den ani pirohu nepojedli, vodky se nenapili, okurčičky nezakousli. Žádají přerušení jednání o radaru, vypsání referenda a tvrdí, že tu chybí „otevřená demokratická diskuse mezi odpůrci radarové základny a vládou“. Hodlají diktovat televizi, aby začala sérii takových debat vysílat. Zkrátka bezostyšně vydírají.
Pakliže za nimi přišel místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek, bral jsem to jako inspirativní návštěvu, neboť by fakt potřeboval zhubnout. Jakmile jim však přispěchal vyslovit podporu režisér Zdeněk Troška, nastal teprve ten správný Kameňák! Původně jsem myslel, že je chtěl poškádlit četbou ze svých kuchařských zápisků, duchaplně pojmenovaných Nebe v hubě aneb Chrocht chrocht… Pokud má ovšem tento proslulý kýčař dojem, že „to, co tady dělají ti dva mladí muži, je signál dostatečně silný, aby na to páni nahoře ve vládě zareagovali“, soudím, že je to hlasitý signál hlavně pro záchranku, aby zúčastněné neprodleně odvezla na pozorování do Bohnic. Aféra Čunek jim nevadí, radar ano. Zajímavé. Tuším, že Tamáše a Bednáře místo Gándhího k činu navedl spíš Homer Simpson. Před týdnem přece šel díl, v němž se nechal přivázat ke sloupu veřejného osvětlení u stadionu a hladověl, aby zabránil přestěhování baseballového klubu ze Springfieldu do Albuquerque.
Ať se jim to líbí, nebo ne, žijeme v demokracii, je to jejich volba, a tak se lze dopustit přiměřené dávky cynismu. Pokud si nezachovají špetku soudnosti a svou trapárnu neukončí, zemřou někdy na přelomu června a července. Jestliže jim to vyjde na 29. června, mají pech, zrovna se hraje finále EURO ve Vídni a média se na ně vykašlou.
Pohřeb se může uskutečnit nejlépe před státními svátky v pátek 4. července. Soustrastný telegram jistě pošle i Lukašenko. Rakve nechť jsou vypraveny z Národního divadla a smuteční vůz s jejich vychrtlými těly na lafetě za zvuků Pochodu padlých revolucionářů vydá se na okružní jízdu kolem kubánské a ruské ambasády, což je přenášeno přímým přenosem na ČT 24, když tam mohla být kremace Karla Svobody. Při obřadu na Slavíně, kde spočinou vedle jiných velikánů našich dějin, doporučuji recitaci Jiřiny Švorcové, zpěv Josefa Laufra a řeč nad hrobem od někoho aspoň tak protiamericky zaníceného, jako je starosta Trokavce Jan Neoral nebo nějaká slečna z Komunistického svazu mládeže.
Nebudou to jediné oběti Topolánkovy hrůzovlády. V jejich stopách půjdou žáci, kteří budou hladovkami protestovat proti špatnému vysvědčení. Do hladovění se s fanoušky dají i hráči Sparty, aby jim Slavia vrátila titul. Ulice měst a návsi vesnic zaplní statisíce hladovějících, kteří budou požadovat měsíční plat osmdesát tisíc.
A víte, co já udělám? Původně jsem plánoval hladovku, protože se mnou nechce jít na rande nová Česká Miss Eliška Bučková. Teď vážně zvažuji, že ji začnu držet proti všem protestním hladovkám.
***
Jestliže to Tamášovi a Bednářovi vyjde na 29. června, mají pech, zrovna se hraje finále EURO ve Vídni a média se na ně vykašlou
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
