Omezení kalorií chrání před následky stárnutí i blízké příbuzné člověka, ukazují výsledky 20 let běžící studie. Nestává se často, aby biologové potvrzovali platnost lidových přísloví. Ale u „Jez do polosyta, vyjdou ti naplno léta“ to vyšlo dokonale. Že na tomto přísloví něco je, potvrdila poprvé studie na hlodavcích roku 1935. Po nich nastoupily k půstu v laboratořích desítky dalších laboratorních „modelů“: kvasinky, červíci či mušky octomilky.
U všech se potvrdilo, že dieta s omezeným přísunem energie, ale bohatá na důležité živiny život výrazně prodlužuje. Energetická hodnota diety se obvykle omezovala na přibližně 70 procent běžného příjmu. Výsledkem bylo prodloužení průměrné délky života o pětinu i více. Vědci z výsledků podobných experimentů čerpali vždy naději, že se jim podaří prodloužit také lidský život. Přitom ale dobře věděli, že výsledky z laboratorních modelových organismů se na člověka nedají mechanicky přenášet.
Proto se brzy po objevu pozitivního vlivu kalorického omezení začalo mluvit o zahájení pokusů na zvířatech nám nejbližších, tedy primátech. Ti však žijí desítky let. Potíž je třeba jen v zajištění finančních prostředků na dlouhodobou výživu a sledování skupiny hladovějících a jinak „zbytečných“ opic.
Nakonec se překážky podařilo překonat skupině ze střediska pro výzkum primátů ve Wisconsinu. V roce 1989 zahájili vědci sledování skupiny 30 makaků (později rozšířené o dalších 46 kusů). Polovině z nich snížili přísun kalorií přibližně o 30 procent. Nešlo o paušální snížení, dieta jednotlivých zvířat se určovala na základě jejich individuálních charakteristik (váhy, věku, ale i jejich činorodosti atp.). Obě skupiny poté žily ve stejných podmínkách a vědci je pečlivě sledovali. Všechny uhynulé jedince pitvali, aby určili příčinu smrti.
Výsledky z 20 let shrnuje studie v dnešním vydání časopisu Science. Pro jedlíky nejsou povzbudivé. Zvířata s omezeným kalorickým příjmem byla skutečně biologicky mladší než jejich kolegové na „plné penzi“. Byla lehčí, ale ubylo jim hlavně tukové tkáně, nikoliv svalů. Méně umírala na nemoci stáří (včetně kardiovaskulárních poruch či cukrovky). V průběhu let také hladovějícím opicím pomaleji ubývalo hmoty mozkové a svalů. Zatím není jasné, jestli dieta zvýší průměrnou délku života, protože velká část zvířat žije.
Mechanismus prodloužení života vědci zcela nechápou. Patrně je výsledkem zlepšení metabolismu. Zcela jistě to není jenom důsledek potlačení zdravotních rizik nadváhy. Jde ovšem o tak složitý propletenec jevů, že se věda zatím jeho konce nedobrala.
***
Canto (27) strávil posledních 20 let na dietě. Je právě v průměrném věku úmrtí makaků rhesus chovaných v zajetí.
Owen (29) posledních 20 let nestrádal nedostatkem. Patří mezi nejstarší „subjekty“ ve wisconsinském středisku
Graf
Podíl zvířat uhynulých na nemoci stáří
Podíl zvířat netrpících nemocemi stáří
