Nedávno mě pozvali do rozhlasu na natáčení rozhovorů s lidmi z různého prostředí a nejrůznějších profesí. Zaskočila mě úcta, kterou mi někteří účastníci pořadu projevovali. Proč to? „No, jste přece vědec!“
Musel jsem se k tomu vyjádřit (snad se to i odvysílá). Je to totiž součást problému, který může mít i dost závažné důsledky. Jestliže někdo dosáhne viditelného úspěchu ve svém oboru, je leckdy veřejností vnímán jako někdo, kdo rozumí všemu. Na jeho názory na záležitosti, o kterých ví jen málo, nebo dokonce nic, se hodně dá. Není to jen problém Česka: nositelé Nobelových cen za chemii se vyjadřují k různým globálním problémům a jejich názory se berou s daleko větší vážností než názory jiných, ne tak slavných, ale často lépe informovaných občanů.
Jen si vzpomeňme na vcelku vážně míněné návrhy, že by se prezidentem měl stát Karel Gott nebo Dominik Hašek. Oba jsou zajisté významné osobnosti ve svých oborech, ale kdo ví, co by v prezidentské funkci natropili. (Zajímavé však je, že guvernérem Kalifornie byl zvolen Arnold Schwarzenegger – a vede si snad docela zdatně.) Já sám jsem měl trochu komickou zkušenost, když jsem byl vládou ČR jmenován předsedou tzv. Nezávislé energetické komise. Mnozí mě začali považovat za odborníka na energetiku, kterým nejsem, a musel jsem stále dokola vysvětlovat, že moje úloha v této komisi byla zajištění její nezávislosti a objektivního jednání – ne odborná práce v energetice. A mé jméno se dokonce vyskytovalo v tisku v souvislosti s různými politickými funkcemi, pro které rozhodně nejsem stavěn!
Lidé, kteří ve svém oboru dosáhli jakési proslulosti, nemusí rozumět všemu. A tak by také měli být posuzováni veřejností. Když se zakládal stát Izrael, židovští politici si prý říkali, že nelze nenabídnout prezidentství nového státu nejslavnější židovské osobnosti té doby – Albertu Einsteinovi. Ale měli prý obavy z toho, co by se stalo, kdyby tu nabídku náhodou přijal. Einstein byl naštěstí soudný a moudrý muž a prezidentství odmítl.
A teď k těm hulvátům z nadpisu této glosy. Vědci jsou stejní lidé jako jacíkoliv jiní. Jsou mezi nimi lidé chytří i hloupí, lidé vlídní i zlí, lidé poctiví i podvodníci, lidé slušní i hulváti. Z tohoto pohledu vysokoškolský titul neznamená nic.
Vzpomínám si na jednoho dnes významného bafuňáře jedné univerzity, který kdysi sice nepřímo, ale jasně nazval staršího váženého profesora medicíny blbcem, a to jen proto, že tento profesor odsuzoval pavědy. Smutné je, že mu to tehdy otiskl časopis Vesmír. (Byl to mimochodem jeden z důvodů, proč jsem z redakční rady Vesmíru později odešel.) Naopak veselé je, že ten dobrý muž hned na začátku svého článku o sobě skromně napsal že „… jednou z mých základních povahových vlastností je mimořádná, snad až excesivní slušnost, pokora a úcta k oponentům…“. Příznačné je, že tento tehdy mladý fracek sám ve vědě velmi málo znamenal. Přesto se nestyděl mi naznačovat, abych prosazoval jakousi knihu, kde byl spoluautorem, na cenu Magnesia Litera. Ano, i takoví lidé se mezi vědci najdou. Bohužel se s nimi čas od času musím stýkat, i když je mi to proti mysli. Naštěstí jich není mnoho.
Vzpomínám si na jednoho dnes významného bafuňáře jedné univerzity, který kdysi sice nepřímo, ale jasně nazval staršího váženého profesora blbcem
O autorovi| Václav Pačes genetik Autor pracuje v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
