Když se probírám ekonomickými odhady z počátku roku, padá na mě skepse. Podobně jako většina ekonomů jsem nepočítal s eskalací napětí na Blízkém východě, zemětřesením na Novém Zélandu ani v Japonsku. Jsou to ale bohužel právě tyto nikým nečekané události, které kritickým způsobem hýbají vším, počínaje lidskými životy a konče podnikatelskými náladami a cenami ropy.
Naše dobře nablýskané modely pracují pouze se sadou známých proměnných. Ty neznámé jako zemětřesení, politické konflikty, přelomové inovace nás prostě vždy překvapí. Problém je v tom, že přes to vše svým odhadům sami až příliš věříme.
Přispěla k tomu paradoxně úžasná dostupnost informací. Ve velice rychlé frekvenci se k nám dnes dostávají zprávy o tom, jak se vyvíjí měsíční tržby a objednávky průmyslových firem, týdenní počty nezaměstnaných na úřadech práce nebo po vteřinách naskakují aktuální ceny ropy.
Masivní záplava informacemi vede k tomu, co psychologové a behaviorální ekonomové nazývají iluzí znalosti. Americký psycholog Fred Davis se svými kolegy testoval schopnost ekonomů předpovídat cenu akcií v závislosti na množství informací o daných společnostech a dospěl k zajímavým závěrům. Nejlépe si vedli ti, kteří měli k dispozici pouze základní údaje o tržbách a maržích. Ti, co dostali jako přídavek celou řadu detailnějších informací o společnostech, si vedli o poznání hůře. Zajímavé také je, že s novými informacemi dramaticky stoupla sebedůvěra analytiků ve vlastní předpovědi.
Jádro informační iluze je právě v přesvědčení, že víc informací nám automaticky garantuje lepší odhad budoucnosti. Od jistého bodu je to ale přesně naopak. Čím více informací máme, tím horší jsou naše předpovědi a tím více jim věříme.
Informační iluze přitom není jen výsadou ekonomů, sociologů, politologů a obecně společenských vědců. Týká se všech z nás, kteří dennodenně musíme provést řadu rozhodnutí závislých na očekávání budoucnosti, kterou neznáme. Kdy vyměnit peníze na dovolenou, na jaké školy zapsat děti, proti čemu se dát očkovat, kdy a jak si říci o zvýšení platu...
Větší dostupnost informací a názorů odborníků na každou oblast našeho života zvyšuje náš komfort a sebedůvěru v to, že se rozhodujeme správně. To je ale omyl. Iluze znalosti a záplava informacemi a názory odborníků nás mohou přimět k nezdravému riskování a sázkám na jednu kartu – například na japonské akcie. Bylo by fér si to přiznat a pokorněji komunikovat výsledky modelových odhadů.
V duchu Konfuciova rčení (vědět je uznat, když něco víš, že to víš, a když něco nevíš, uznat, že to nevíš) si musíme přiznat, že z toho, co známe dnes, nikdy budoucnost nevykřešeme.
***
Větší dostupnost informací a názorů odborníků zvyšuje náš komfort a sebedůvěru v to, že se rozhodujeme správně. To je ale omyl.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
