Konkurz skončil, zapomeňte. Jenom blázen se vzrušuje tím, co nemůže změnit. Asi jsem včera neměla letmo potkat jednoho z úspěšně neúspěšných aktérů. Čeho? No přece klání o Národní galerii.
Všichni známe ten stav, když se člověk znovu nabudí nad věcí, která už je dávno skončená. Jenže tahle věc, o které už se napsaly stohy papíru, prostě skončená není. Tím spíš, že manýry, které předvedlo ministerstvo, nemají obdoby. Jak k tomu přijdou ti, kteří nešetřili svůj čas, sepisovali koncepce, domlouvali se se svými potenciálními týmy, běželi pro výpisy z bůhvíčeho, dokazovali svou bezúhonnost, zkrátka trávili svůj čas, kterého máme všichni málo, touto agendou? Co je jim do toho, že se na ministerstvu střídají stráže? Jak si vůbec může někdo, notabene vládní úřad, něco podobného dovolit. A udělat z lidí, které sám vyzval, aby se o něco ucházeli, veřejně obecní blázny. Na takové výzvy se příště každý vykašle. A co jejich koncepce, kdo všechno si je přečetl? Jak známo v Česku není nikdy radno svěřovat se někde se svými plány, neboť co nikdo neví, také nikdo neukradne.
Bohužel nikoho z dnešní vládní sestavy kultura nezajímá. A tak se ministerstvo jako celkem nezajímavá trafika strčilo do rukou kulturnímu diletantovi, jehož obzor, jak sám prozradil, sahá k berounským umělcům. To není nic jiného než ryzí cynismus představitelů té strany, která ho na tento post protlačila. A krutý nezájem ostatních, kteří s tím souhlasili, či spíš nad tím mávli rukou. A ten nezájem platí i pro stav Národní galerie, neotřesitelný Milan vyhrál další kolo a zůstává, jak si sám určil. A co když si příští rok vzpomene, že by chtěl z Národní galerie odejít, až třeba naprší a uschne. Vlastně proč mu nevyhovět, vždyť on v čele NG je možná naše jediná jistota v dnešním bouřlivém čase.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
