Týdenní mládě mohou v Pavilonu opic obdivovat už i návštěvníci. „Možná to jen bude chtít víc trpělivosti, než ho zahlédnou. Matka ho totiž nosí na břiše,“ popsal mluvčí zoo Stanislav Derlich. Zda jde o samce, nebo o samičku chovatelé ještě nevědí. Opičí matce pomáhají i další příbuzní. U hulmanů se totiž projevuje takzvané tetičkovské chování, samice ve skupině nosí mláďata jiných samic a starají se o ně.
Hulmani patří mezi větší druhy opic. „Samec může vážit i přes dvacet kilogramů,“ připomněl Derlich. Vpřírodě obývají tropický a subtropický les, suché trnité křoviny, borovicové háje i oblasti vysokých hor včetně obydlených oblastí. Ze všech druhů opic mají tak zřejmě nejrozmanitější oblast přirozeného výskytu. Jejich potravu tvoří zejména listí, ale také například ovoce, pupeny, květy či živočišná potrava. „V přírodě se samci dožívají až dvaceti let, délka života u samic je dvojnásobná. Rodit mohou i po třicátém roce věku,“ podotkl Derlich. V lidské péči se hulmani dožívají ještě vyššího věku.
Ve volné přírodě žijí hulmani například v Pákistánu, Indii, Bangladéši, v Číně, na Srí Lance či v Nepálu. Do ostravské zoo se dostali v roce 1980. „Předkové naší skupiny pocházejí z horských oblastí severní Indie a Nepálu. V Evropě se jedná o jedinečnou skupinu,“ zdůraznil Derlich.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
