Jak velký krajíc představuje pro většinu rostlin opravdu organická potrava? Možná větší, než si oficiální věda dosud připouštěla. A pokud ano, může toto zjištění zásadně změnit současné konvenční agrotechniky a výrazně zvýšit i hospodářský význam technologií zemědělství ekologického?
Víte, co je to „žurnál klub“? Alespoň v odborném slangu tuzemských přírodovědných badatelů či aspoň v rámci naší univerzitní katedry? To se sejde deset dvacet diplomantů, doktorandů i jejich učitelů nad publikací z odborného časopisu, která je v posledních týdnech zaujala.
Jeden ze studentů má za úkol ten článek předem důkladně pročíst a jeho výsledky kriticky přednést přítomným. Ti už také většinou onou novou vědeckou bombu znají a doma si na ni připravili názor. A pak nastane zhruba hodinové, ale i delší hádání „pravdy a lži“. Disputace jak v dobách mistra Jana Husa. Hledání možných autorských nepřesností, omylů, možná i podfuků, na něž časopisečtí recensenti nepřišli. Nebo přijít nechtěli.
A pokus o shrnutí, naučení, zkušenost. A to byste koukali, jak i zcela mladí začínající vědci „s mlékem na bradě“ dokážou být v takovém klání urputní. A srdce staříků při tomto brainstormingu radostně ťukají. Čím jsou tovaryši lepší mistrů, tím lépe. Věřte nevěřte.
Nedávno byla ve středu naší pozornosti publikace mezinárodního týmu autorů Paungfoo-Lonhienne a kol. vyšlá v červenci v prestižním časopise PLoS One pod názvem „Turning the table: plants consume microbes as a source of nutrients“. Tedy volně řečeno: „Změna jídelníčku: rostliny konzumují mikroorganizmy jako zdroj živin.“
Nepředváděla žádná zvláštní metodická kouzla. Naopak, základem pokusů bylo prosté pěstování běžných pokusných rostlin, rajčete a arabisky, buď za hydroponických podmínek nebo asepticky na agarových půdách. A sledování, jak rostou, či nerostou, jaká je jejich anatomie a morfologie, jak se vyvíjejí jejich kořeny i nadzemní části. A jak rostliny přijímají z těch kultivačních medií zejména dusíkaté látky.
Takže klasický výživářský pokus, takto realizovatelný málem před sto lety. Až na to, že zde byla sledována distribuce nejen „normálního“ dusíku, ale také jeho izotopu N15. A že do některých variant obvyklých anorganických kultivačních medií byly přidány i záměrně předpěstované populace dvou mikroorganismů : kvasinky Saccharomyces cerevisie a bakterie Escherichia coli. Standardních kmenů, s jakými se potkáváme v přírodě, či dokonce, v případě E. coli, v lidském těle.
Až na to, že tyhle pokusné polévky byly značené jednak oním N15, jednak zeleně fluoreskujícím proteinem z mořské medúzy (GFP). Autoři mohli stopovat putování těchto celých živých mikroorganismů nebo proteinů z nich tělem pokusných rostlin.
Aejhle: rostliny rostly a bakteriální výživa jim šla k duhu. A to nejen skrzevá rozpad mikroorganismů v médiu a následné vstřebávání peptidů či aminokyselin, či dokonce nukleových kyselin kořenovým systémem rostlin. Průvodní videodokumentace prokázala, že již za několik hodin celé mikroorganismy pronikají do kořenových vlásků i vnitřních pletiv kořenů. A tam si dále žijí a množí se mezi taktéž živými rostlinnými buňkami a možná i uvnitř nich. Rostlina, zdá se, těmto průnikům sama aktivně pomáhá. Vědci mimo jiné zjistili velmi rychlou aktivaci jejích genů, zodpovědných za potřebné rozvolňování pletiv, či dokonce buněčných stěn. Rostlina jako by otvírala náruč - pojďte miláčkové dovnitř.
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Zdeněk Opatrný, rostlinný fyziolog
