Ekologický pohled Evropské komise na automobily se mi
nezdá úplně nejlepší. Automobilové výrobce totiž tlačí k tomu, aby chystané požadavky na snižování produkce CO2 (neboli na snižování spotřeby paliva) svých produktů řešili způsoby, jejichž výsledkem je například Fabia Greenline. Tedy automobily, které za nezanedbatelný příplatek uspoří zanedbatelné množství paliva a přitom jsou pro řidiče a jeho posádku méně příjemné.
Mít ve výrobním programu vozy, které mají v normovaném režimu nízkou spotřebu paliva, se stane pro automobilky nutností. Tato auta zde budou pouze kvůli tomu, aby dané značce snížila průměr vypouštěného CO2 z celého výrobního programu.
Otázkou ale je, kdo si je koupí. Mohlo by se tedy snadno stát, že do výrobního programu značky Bentley zaměřené na silná auta s vysokou spotřebou paliva přibude úsporný minivůz postavený na základě připravovaného Volkswagenu UP. O něm se před zákazníky mluvit nebude, nicméně bude další modelovou řadou snižující rozhodující průměr. Nutnost snižování zátěže životního prostředí automobily je nepochybná, avšak děje se už mnoho desetiletí a souvisí s vývojem automobilů. Vždyť kdybychom vzali srovnatelné auto ze současnosti a z osmdesátých let, zjistíme, že spotřeba paliva (a tím i produkce CO2) klesla o celých 60 %, produkce emisí se zmenšila 20krát, ale současně s tím jsou auta o třetinu těžší a disponují i lepší dynamikou.
Chystaná omezení jsou příliš přísná už proto, že se týkají pouze evropského trhu. Představa EK je asi taková, že technicky vyspělá Evropa bude jezdit v maličkých ultraúsporných vozítkách a celá Čína nebo Indie sedne do kouřících aut vybavených ošizenými katalyzátory. Když se přitom podíváme, čím evropští úředníci jezdí, jedná se takřka výhradně o luxusní limuzíny s produkcí CO2 kolem 300 g/km. Jen pro srovnání uvedu, že evropský průměr je v současnosti něco kolem 160 g/km (například Volkswagen Golf 1,4) a připravovaný návrh uvažuje o redukci průměru z celého výrobního programu jednotlivých automobilek na 130 g CO2 na 1 km. To přitom bez ohledu na to, zda jde o specialistu na malé vozy, jako třeba Fiat, nebo sportovní speciály typu Ferrari.
Zdá se mi, že zde v Evropě jdeme sami proti sobě. Vždyť právě automobilový průmysl, který je jedním z našich nejsilnějších odvětví a zaměstnává mnoho lidí, se tím značně omezí. Není to příliš vysoká daň za omezení produkce CO2, které je v celosvětovém měřítku zcela nicotné? Není lepší například regulovat často nesmyslné převážení stejného zboží z jednoho místa na druhé? Proč si mám v pražské samoobsluze kupovat třeba máslo dovezené kamionem z Polska nebo v letadle nad Alpami dostat vodu ve skleněné láhvi s nápisem „plněno přímo u zdroje v národním parku Colorado, USA“?
To s sebou ale nese pro politiky dva zcela nepřijatelné důsledky: je to náročnější a současně to není vidět tolik jako plánované omezující rozhodnutí.
