Něco čerstvějšího, mlaskla prodavačka v zelenině v městečku Svisloč, asi 40 kilometrů od běloruské metropole Minsk. Nemyslela na banány ani na datle, ale na volby hlavy státu. Styděla se před objektivem fotoaparátu a s veselým výskotem zalézala pod pult. Na otázky o tom, který z deseti kandidátů se jí líbí, ale odpovídala nahlas a bez zaváhání, i když nakonec k volbám nešla.
Zato já a se mnou zhruba 80 procent běloruských voličů jsme se k urnám vydali. Ráno jsem se k lidem plížila s nesmělými otázkami, a dokonce jsem se přistihla, že se rozhlížím, zda v dohledu není nějaký muž v koženém kabátě. Takových, kteří by mohli být agenty běloruské KGB, bylo nakonec všude plno, ale nikdo, kromě mě, si z nich nic nedělal.
Předseda volební komise prvního minského okrsku mi na otázku, zda volil a koho, odpověděl vyděšeným výrazem. Byl jediný, kdo vypadal vystrašeně. Hned jsem proto obrátila a raději se ho zeptala na to, o koho se poslední hodinu tak hezky staral.
Návštěvník, který právě odešel, musel být někdo významný, doprovázela ho totiž početná ochranka a hrozen novinářů. Předseda se zarazil. „Vasile,“ zavolal přes celou místnost na svého pomocníka. „Vasile, kdo to proboha byl?“ Vasil znervózněl a začal se potit. „Předseda nějakého parlamentu.“ Předseda komise se skoro zhroutil. „Zapomněl jsem ho zapsat do knihy pozorovatelů. Tak napíšu vysoký funkcionář. To je těžké... Copak ho mohu legitimovat?“ Nepodařilo se mi ho už to odpoledne uklidnit. Prý jsou jeho nadřízení během těchto voleb strašně přísní.
Pozorovatelé, kterých bylo všude plno, byli mnohem uvolněnější a skoro se hlásili o slovo, když jsem se dotazovala, komu dali hlas. Dáma, která se prohlásila za komunistku, hlasovala pro Lukašenka, její kamarádka z organizace veteránů volila Njakljajeva. Prý je moc pohledný. Ostatní pozorovatelé probírali počasí.
Dvě „Ženy Běloruska“ se mně pak snažily přesvědčit, že nejlepší boty se dělají v Rusku a Bělorusku. Dokazovaly mi to na vlastních nohou, na kterých měly opravdu moderní a kvalitní kozačky. „Tyhle boty? Ty přežijí i Lukašenka,“ smála se mladší z nich. A rozhodně tím nemyslela, že stávající prezident půjde v nejbližších letech do důchodu.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, zpravodajka LN
