Na ČT 1 v úterý večer odstartovala třináctidílná reality show Den D. Formát vychází z japonského pořadu Money no Tora („Finanční tygr“), který britská BBC převzala jako Dragon’s Den („Dračí sluj“). Název tuzemské verze vtipnou slovní hříčkou parafrázuje anglický - a není to jediný příklad toho, že se show do českého prostředí podařilo přenést dobře.
Den D proti sobě staví začínající podnikatele a pětici zkušených investorů. Ti první prezentují své podnikatelské plány a nápady. Ti druzí se rozhodují, zda do nich vloží vlastní peníze. Netřeba zdůrazňovat, že jde o skutečné lidi, skutečné projekty a hlavně skutečné peníze: každý z doufajících může „porotu“ požádat o sumu v rozmezí od 200 000 do 1,5 milionu.
To poslední jako by chtěly zdůrazňovat detaily svazků tisícikorun, položených před jednotlivými investory. Podobně okaté jsou i jiné postupy, jako dramatická hudba či snímání účastníků v zákulisí, o videoklipovém představení finančníků ani nemluvě. Občas z toho bolí oči, ale to je daň za používání předepsaného formátu. Podobně násilně na nás kdysi působilo Chcete být milionářem? -a jak jsme si zvykli.
Zbytečnou snahou o efekt pak někdy trpí promluvy mimo obraz moderátora Jana Pokorného. Ty však jindy funkčně zhušťují děj. Pokorného minirozhovory s účastníky, prováděné v „podzemní sluji“ po verdiktu investorů, pak namísto ždímání laciných emocí mívají nečekaně pragmatický charakter. Tahle věcnost nad Dnem D nakonec převládá, což je u jindy hysterického žánru reality show věc poměrně nevídaná. Jistě, někteří z uchazečů jako třeba pán s nápadem na přídavný ruční pohon jízdního kola či mladík s nepodloženou vizí superpodprsenky jsou v komické zkratce odbyti jako dnešní Cimrmanové. Ale minimálně ve třech případech se v úvodním dílu schylovalo ke skutečné spolupráci a jednání si našla střední cestu mezi střízlivostí investorů (kteří se neutíkali k sarkasmu porotců show typu Pop Idol) a existenciálním rozechvěním podnikatelů (kteří si zachovávali decentní vystupování). První díl Dne D byl zábavou na úrovni, ale největší přínos téhle show lze (snad) vidět jinde: diváci se tu z konstruktivních poznámek „poroty“ mohou poučit, co všechno má podnikatelský záměr obsahovat.
Ano, o peníze tu jde až v první řadě. Stejně jako v případě filmových bůhvíkolikalogií, v nichž se z původních nápadů dojí tržby až extrémními způsoby. Prima přes víkend pustila všechny tři díly Matrixu, jehož tvůrci se dušují, že tenhle rozsah měli v plánu od začátku. Tentýž kanál dávkuje i sérii o vetřelcích. Nova teď o víkendech vypouští tisíckrát viděné komedie o četnících ze Saint-Tropez. A na ČT 1 byl k vidění „první díl třetího dílu“ neslavně rozkouskované trilogie Kmotr, jejíž závěrečná část vznikla opravdu jen pro peníze. Nejlepším filmem týdne (nepočítáme-li retrospektivu klasika Orsona Wellese, který stojí mimo žebříčky) však byla francouzská kriminálka Lovec policajtů v úterý večer na Nově. Jistě, postupy amerického režiséra Michaela Manna citovala víc než zdatně, stejně jako jiné autory. Činila tak nicméně s úctou, tvořivostí a elánem. O kolik to takhle bývá lepší, než když se někdo zaslepeně snaží házet šipky do téže řeky, přestože už vyschla. To nejspíš platí jak pro filmaře, tak i pro podnikatele.
