Snaha státu ušetřit na podpoře stavebního spoření je legitimní. Jan Pokorný, generální ředitel Modré pyramidy stavební spořitelny, ale varuje, že nevhodným opatřením může stát na stavebním spoření naopak prodělat mnohem více, než kolik ušetří na vydané podpoře.
* LN Jak hodnotíte poslední návrh, který počítá s omezením státní podpory na polovinu prostřednictvím padesátiprocentního zdanění této podpory?
Předně je potřeba říci, že jde stále jen o návrh. Zatím nevíme nic konkrétního. Jedinou informaci, ze které můžeme vycházet, je, že stát chce ušetřit na státní podpoře zhruba 6,5 miliardy korun. Zatím se v této souvislosti hovoří o variantě, že by toho chtěl docílit novou 50procentní daní u státní podpory. V tomto ohledu považuji takový zásah do systému stavebního spoření za nepřiměřeně razantní.
* LN Úvah, kde ušetřit ve státní kase peníze na stavební spoření, již bylo v poslední době vícero. Je možné říci, že by omezení státní podpory na polovinu bylo z hlediska stability systému spoření nejšetrnější?
Ani v nejmenším. Zde je potřeba říci několik zásadních skutečností. Chápu, že se stát snaží ušetřit, kde se dá, a to je v pořádku. V případě stavebního spoření je ale potřeba velmi pečlivě promyslet zásahy, které by státu mohly skutečně ušetřit peníze. Velmi snadno se totiž může stát, že snaha státu omezit výdaje na stavební spoření vyjde naprázdno, protože následné škody v daném systému by zamýšlenou úsporu mohly výrazně překročit. Proto považuji za naprosto klíčové, aby se na toto téma vedla diskuse mezi vládou a zástupci stavebních spořitelen. Je třeba si uvědomit, že pokud se sníží státní podpora, tak stát nebere peníze stavebním spořitelnám, ale lidem, kterých je v systému téměř pět milionů. Respektive významnou měrou mění motivaci lidí dále spořit v tomto konkrétním systému, který má vedle spořící fáze ještě daleko významnější fázi úvěrovou.
* LN Co tedy může znamenat snížení státní podpory na polovinu pro systém stavebního spoření?
Jednoznačně pokles atraktivity spoření pro klienty. Lidé budou méně motivováni spořit, a tím bude do systému přitékat méně peněz. A to se velmi rychle může projevit ve výrazně menší schopnosti spořitelen úvěrovat své klienty, tedy výrazně by se omezily hlavně rekonstrukce a modernizace bytů a domů.
* LN Co může znamenat omezení podpory stavebního spoření pro samotný stát?
To je velmi zajímavá otázka. V této souvislosti se totiž opomíjí skutečnost, jakou roli hraje stavební spoření na příjmové stránce státního rozpočtu. To, že stát omezí výdaje na stavební spoření, se mu může nakonec nevyplatit. Může se totiž stát, že na nejrůznějších daních, které generují právě stavební spoření a úvěry ze stavebního spoření, vybere stát méně, než kolik ušetří na podpoře. Příjmová stránka stavebního spoření na státní rozpočet je totiž velmi silná. Musíme si uvědomit, že na stavební spoření je navázána celá řada dalších ekonomických subjektů. Jen za uplynulý rok stavební spořitelny poslaly do systému pětašedesát miliard korun v rámci poskytnutých úvěrů na bydlení. A tyto půjčky vyvolávají řadu multiplikačních efektů. Sektor stavebního spoření je totiž pro stát příjmově pozitivní – státu vlivem všech oněch multiplikačních efektů platí na daních více, než kolik si od něj bere na podpoře. Podle výpočtů a kvalifikovaných odhadů Asociace českých stavebních spořitelen je aktuální poměr mezi vyplacenou státní podporou a příjmy státního rozpočtu, které plynou z existence stavebního spoření, zhruba jedna ku dvěma, tedy jedna koruna státní podpory znamená dvě koruny příjmů státního rozpočtu. Loni vynaložil stát 13 miliard korun a lidé prostřednictvím stavebních spořitelen investovali do bydlení 65 miliard korun. A to nemluvím o dalším pozitivním efektu v podobě nově vytvořených nebo zachráněných pracovních míst.
* LN Zmínil jste zásadní dopad na schopnost úvěrování stavebních spořitelen. Co by tedy navrhované snížení státní podpory provedlo s úvěry?
Znamenalo by určitě výrazné znevýhodnění překlenovacích úvěrů. Jde o to, že stavební spořitelny mají povinnost ze zákona poskytovat klientům přidělené (řádné) úvěry. Těch je ale menšina. Kvůli zmiňovanému odlivu vkladů a povinnosti dostát tomuto zákonnému ustanovení by spořitelny byly nuceny výrazně omezit poskytování překlenovacích úvěrů. Ty přitom v úvěrovém portfoliu spořitelen jednoznačně dominují. V důsledku toho by tak celkové úvěrování stavebních spořitelen velmi výrazně pokleslo. Zjednodušeně řečeno, stavební spořitelny by neměly tolik peněz, které by mohly využívat k úvěrování svých klientů. S ohledem na skutečnost, že více než tři čtvrtiny všech rekonstrukcí, renovací obydlí či nákupu menších bytových jednotek se financují právě úvěry ze stavebního spoření, nešlo by o žádnou maličkost. V tomto ohledu jsou úvěry ze stavebního spoření zcela nezastupitelné. Menší úvěrování by negativně dopadlo i na bytová družstva a společenství vlastníků. I tyto subjekty dnes hojně využívají úvěrů ze stavebního spoření, zejména v případě renovací panelových domů.
* LN Jak velký odliv vkladů by vyvolalo zamýšlené snížení státní podpory na poloviční úroveň?
To je těžká otázka. Osobně si nemyslím, že by to mezi lidmi vyvolalo okamžitou reakci a obrovský odliv peněz. Na druhou stranu by to ale zásadně narušilo rovnováhu systému mezi spořícími a úvěrovými klienty. Lidé by méně spořili a část klientů by své smlouvy vypověděla a peníze vybrala. O dopadu na překlenovací úvěry jsem již hovořil.
* LN Jaké je tedy poselství samotným klientům?
Sektor stavebního spoření byl a stále je velmi stabilní. Abychom předešli možné nervozitě mezi klienty, je naším cílem diskutovat se zástupci vlády na téma možných úprav. Jde totiž o důvěru klientů, že stavební spoření je bezpečné a stále se vyplatí. Musejí mít jistotu, že za rok dva nepřijde někdo a zase něco změní. V sázce je navíc důvěra lidí v dodržování zákona a vůbec nastavených pravidel – a to se netýká jen stavebního spoření, ale také například spoření na penzi. Období nejistoty, jak se podmínky stavebního spoření změní, musí být pro lidi co nejkratší. Vždyť se nebavíme o nějaké přehlédnutelné skupině, ale o téměř pěti milionech klientů. Nezapomínejme, že ve stavebních spořitelnách mají nyní naspořeno 415 miliard korun, což je plná třetina vkladů českých domácností a čtvrtina veškerých depozit v bankách, navíc aktuálně mají klienti stavebních spořitelen půjčeno 270 miliard korun.
* LN Na co lidé nejčastěji využívají naspořené peníze ve stavebním spoření?
Pravdou je, že nastřádané peníze mohou lidé využít na cokoliv. Účelové omezení na bytové potřeby se týká jen úvěrů. Často se usmívám prohlášením, že stavební spoření slouží ke všemu možnému, a jen ne k bytovým účelům. Například ke koupi auta. Přiznám se, že si skutečně nedovedu představit někoho, kdo by v současné době začal spořit s tím, že si za šest let za úspory koupí auto. Ve skutečnosti většina peněz z úspor klientů stejně skončí v bydlení. Na úrovni Asociace stavebních spořitelen jsme si dělali průzkum a zjistili jsme, že zhruba dvě třetiny naspořených peněz u stavebních spořitelen lidé využívají na financování vybavení bytu a další účely spojené s bydlením. Nějakých deset až patnáct procent peněz pak putuje do vzdělání, což také nejsou vyhozené či „projedené“ peníze.
* LN Co se tedy bude dít se stavebním spoření v nejbližší době?
Jak jsem předesílal, je třeba velice zodpovědně vést odbornou diskusi na téma možných změn stavebního spoření s cílem, aby stavební spoření přispělo k rozpočtovým úsporám, ale aby si zároveň zachovalo svou funkcionalitu. A aby systém mohl nadále fungovat, musí stále motivovat klienty k dlouhodobému spoření. Osobně pevně věřím, že stavební spoření stále bude stabilní složkou našeho finančního trhu a že budeme i nadále schopni poskytovat úvěry na vylepšení bydlení lidem, kteří by si možná ani jiný úvěr dovolit nemohli.
***
Lidé budou méně motivováni spořit, a tím bude do systému přitékat méně peněz. A to se velmi rychle může projevit ve výrazně menší schopnosti spořitelen úvěrovat své klienty.
