Nejpopulárnější ze všech deseti agentů, kteří byli minulý týden vyměněni za čtyři ruské vězně odsouzené za špionáž ve prospěch západních zemí, Anna Chapmanová, se stala symbolem rodného Volgogradu. Tam ještě s příjmením Kuščenková žila do svých sedmnácti let. Podle místních novinářů bude brzy například škola, kterou navštěvovala, větší turistickou atrakcí než slavný památník obětem 2. světové války Matka Vlast či tzv. tančící most. Ve městě už byla vyhlášena soutěž o nejlepší píseň o špionce. Zatím je prý žhavým favoritem song s názvem „Anna navazuje spojení“.
Politologové předpokládají, že brzy Chapmanové nabídne některá z politických stran, aby za ni kandidovala do parlamentu v roce 2011. Rozvědčíků je v posledních 10 letech v ruské politice stále víc. I za Volgograd se už do federální dumy dostal bývalý „kágébéšnik“ generál Anatolij Korendjasev. Nejen o Annu mají strany zájem. Místní organizace demokratického Jabloka v Kaluze nabídla členství Igoru Suťaginovi, který se nachází ve Británii. Je jedním ze čtyř ruských vězňů vyměněných za špiony. Zatímco tři ostatní byli odsouzeni zřejmě za skutečnou výzvědnou činnost, Suťagin je považován za nespravedlivě potrestaného politického vězně.
Špionskou minulost má řada poslanců. Nejznámějším byl doposud Anatolij Lugovoj, kterého Británie podezírá z vraždy svého kolegy, agenta ruských tajných služeb Alexandra Litviněnka. Ten utekl na Západ, ale Lugovoj ho prý vyhledal a otrávil radioaktivním plutoniem. Když ho britská policie označila za hlavního podezřelého, stal se v Rusku nevídaně populárním a dostal se do parlamentu za stranu Liberálních demokratů. Špioni v karanténě Zatím jsou ale vyměnění špioni v karanténě. Nacházejí se nedaleko Moskvy v zařízení ruské rozvědky Jaseněvo a stýkají se pouze se svými kolegy a nadřízenými. Vyjasňuje se, jak k odhalení došlo. Mimo jiné se podrobili i výslechu na detektoru lži. „Na svobodu“ budou vypuštěni až za několik týdnů. Karanténa ale není izolací, protože Chapmanová se již zase objevila na Facebooku.
***
„Anna Chapmanová se stala symbolem rodného Volgogradu.“
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
