Všichni jsme uraženi rozhodnutím hlavního ředitelství pošty zrušit úřadovny ve sto osmdesáti malých obcích - ale to není všecko, milí adresáti! Od 1. července 2009 provede pošta další úsporné opatření: dopisy se nebudou roznášet adresátům, nýbrž každý den bude na poště vyvěšen seznam osob, které si mají pro dopisy přijít, a budou přicházet podle abecedy. Náklady pošty se pronikavě sníží, přičemž její autorita velmi vzroste. Tomuto se nikdo nemůže divit: Protože je to z téže ú. b. poštovní hlavy.
To je dneska takový trend: a jako všecky dnešní trendy je hnusný. Máme jednoho syna ve Francii. Když sem začal jezdit, zajel si jednou z Dobřichovic do Řevnic. Vrátil se nadšený: „Jaká je to příjemná česká obec! A mají tam ještě poštu. To ve Francii není a až budete v Evropské unii, také vám to skončí.“ A vida, ono to začíná. Předpověděl nám tehdy i jiné úpadky: například rozvoj mezinárodních obchodních firem, jež budou na svém postupu kácet stromy. Viz Lidl. Nedávno se jedna naše známá vrátila z Kanady. Potřebovala v Torontu jít na poštu: hledala ji, ptala se, až ji našla: byl to v jednom obchodním domě jeden pult v rohu. Hnus! A taky mají tyto rozvinuté země teď i velice škaredé poštovní známky: takové nepoštovní neznámky.
Trend je takovýto: co si společnost občanů pomocí státu kdysi zřídila jako veřejnou službu, snaží se ú. b. hlavy proměnit ve své podnikání. My nepotřebujeme, aby na nich někdo vydělával, potřebujeme jen, aby je někdo jako náš zaměstnanec dobře řídil. Také převedení železnic do soukromých rukou může za zlepšení vydávat jenom úplný blbec. To je jev mezinárodní a výsledkem je to, že kam se dřív dalo jet přímo, tam se musí přesedat.
Zástupce vysokého poštovního úřadu řekl, že ty malé obce můžou mít poštu, když si zaplatí 200 000 Kč. Ten muž neví, jakou zvrhlost říká. Vždyť to není dávno, co jsme místo sedmi padesáti museli na dopis lepit desetikorunu: což je normální. Ano: když se náklady pošty zvýší, připlatíme! Těch dvě stě tisíc se má rozložit po celé poště! Kultura služby nemá klesat.
Peníze dneska srážejí kulturu všeho: dopravy, fotbalu i lidí. Ale to je taky věc vlády, k čemu vede lidi. Je to nešťastná, totiž v tomto ohledu bezmocná vláda: závislá na špatně zvoleném parlamentu. Teď se zase blíží jakési volby; roztřiďme si poslance na kulturní a špatné: znamení o sobě nám dávají dost, zrovna teď. Náhodou jsem o těchto otázkách mluvil s Annou Šabatovou, která kandiduje do Senátu: shodli jsme se. A já bych ji volil, jenže ona je v jiném obvodu. Ohlížejte se po kandidátech, kteří by byli tak dobří jak vy.
Čekám, kdy se nějaká politická strana odváží slova proti všemocnému panování peněz.
Skoro nic se neposuzuje podle něčeho jiného než podle nich. A všichni si na to zvykáme: nejprve ušima, potom názorem. Při cestě na Moravu zastavovali jsme se někdy ve Velkém Meziříčí: na oběd a odpočinek. Před několika lety se po nás začal žádat poplatek: za vjezd na náměstí, jen za parkování, bez ničeho. Proč? Protože to jde. Já jsem to přijal jako pokutu za návštěvu toho města a od té doby se tam nezastavujeme. Á propos, už někdo shodil do propasti Macocha toho výběrčího vybírajícího poplatek za podívání se dolů? Když ne, za chvíli budeme platit za západ slunce.
***
Čekám, kdy se nějaká politická strana odváží slova proti všemocnému panování peněz
