Bylo to osvěžení, přijít na tiskovou konferenci televize Prima a po dlouhé době slyšet jasnou, ráznou řeč. „Můžete říct, že je to bláznivé, šílené a tak dále, ale nikdo nemůže říct, že by to nebyl odvážný krok, nebo že by to byl dokonce krok zbabělý,“ prohlásil někdejší pilíř Televizních novin a čerstvý šéf zpravodajství Primy Pavel Zuna k tomu, že Prima posune své zprávy na 19.30. Přímo proti zprávám Novy.
Pro Zunu to bude prestižní měření s bývalým chlebodárcem, s nímž si předloni přestal rozumět. Do televizního obra se s Primou nepustí silou: „Naše cesta je výrazně úspornější a skromnější.“ Zuna se nemodlí k novým technologiím, spíš sází na Železného koncept blízkého vztahu moderátorů k divákovi. Reportéry nutí pracovat jinak a jak tvrdí, výkon zpráv stoupá, aniž Prima musela investovat jedinou korunu. „Televizi Nova se podařilo vytvořit dojem, že zprávy jsou tím lepší, čím je tam víc živých vstupů. Mám pocit, že velmi často to platí obráceně. Dělat živý vstup z místa, kde se stalo něco před šesti hodinami, je z mého pohledu zpravodajsky absurdní,“ hodnotí Zuna samoúčelné exhibice technologických možností. Střet s dlouhodobě nejsledovanější relací v zemi je o to sympatičtější, že si Prima vybrala nejtěžšího soupeře, jemuž Česká televize vyklidila pole už dávno – před deseti lety se s Událostmi posunula na čtvrt na osm, názvu Televizní noviny, který Nova dokonale resuscitovala, se vzdala hned po listopadovém převratu. Díky tomu nemusí dnes diváci volit mezi serióznější veřejnoprávní relací a komerčními zprávami. Volba „Nova, nebo Prima“ nadělá vrásky nanejvýš šéfům soukromých televizí. A nikde navíc není dáno, že Prima musí drtivě prohrát. Zvolit optimální tón, jak promlouvat ke svému publiku, je o to těžší, stanete-li se najednou manažerem veřejnoprávní stanice a začnete rázně měnit dlouholeté návyky posluchačů. Pak musíte ctít i jiné názory a volit slova přepečlivě. Obrazně řečeno: když nabízíte čerstvější pokrm, nesmíte ho servírovat špinavýma rukama.
To se bohužel děje v případě Radiožurnálu. Jeho nová ředitelka Barbora Tachecí by měla klidně a s grácií vysvětlovat divákům a posluchačům, proč změny neodmítat, v čem je nový Radiožurnál lepší a proč by za něj měli platit koncesi. Místo toho v České televizi zbytečně dlouho peskuje moderátora, v Českém rozhlasu pak vymýšlí teorii, že ministr dopravy chce rozhodovat o programu Radiožurnálu, když jeho tiskový mluvčí za sebe podepíše petici proti novinkám, anebo vydává oficiální tiskové prohlášení jako reakci na nařčení bulváru. Tachecí vede marginální komunikační bitvy, a když pak jakkoli logicky vysvětluje, proč tenhle z vysílání zmizel, tahle přibyla či tamto chybí, lidé si pamatují nejvíc její nervní tón.
Diskuse o Radiožurnálu se tak z velké míry mění ve střet o Tachecí. „Spor o ni je sporem o vkus, nikoli o morálku, a to je vlastně velmi přínosná polemika,“ zcela přesně konstatoval Jiří Peňás v Týdnu a dopsal: „To v Janečkově televizi s jeho případy Lambert, Burian, Janeček dostává na frak to druhé – občanská slušnost.“
Ano, co jiného dostalo na frak i v nedělním pořadu 168 hodin? Do něj Česká televize zařadila amatérský videoklip z internetu, v němž je Tachecí rozhovor pro ČT smíchán se skladbou z amerického animovaného seriálu South Park. V té se zřetelně opakuje sousloví „stupid bitch“ a podobná. O humoru tady nemůže být řeč, ani o dobrém vkusu, a o slušnosti a úctě vůbec. „Trvám si na tom, že text byl zásadně nesrozumitelný, nebyl vybrán s žádným úmyslem a nemá souvislost s obrazem klipu,“ řekl Právu šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Petrov. Proč tedy pak poslal Barboře Tachecí omluvný dopis?
Je nešťastné, když manažeři obou veřejnoprávních médií, která by měla ctít různost názorů a být protiváhou obhroublé komerce, necítí, že důvěru veřejnosti v Českou televizi i rozhlas boří právě zmíněné komunikační přehmaty. Nedokonalé vysílání je možné rychle vylepšit, ale obnovit důvěru trvá o hodně déle. Pokud se to vůbec povede.
***
Když nabízíte čerstvější pokrm,
nesmíte ho servírovat špinavýma rukama
O autorovi| Ondřej Aust redaktor Lidových novin
