Nemám řidičský průkaz, ani po něm už netoužím, a bohatě mi stačí, když se jednou za rok vyřádím s potomky na autodromu na matějské pouti. Když musím jet někam dál, dopřeji si sadomaso rozkoše s Českými drahami nebo se nechám odvézt. Za bolševika mě na poslechové pořady nejčastěji dopravoval kamarád Pepa Bajer. Do Michaela Schumachera mu (naštěstí) ledacos scházelo, ale vždycky byla v autě velká sranda. Když jsme ovšem jednou v prosinci ve sněhu málem nedorazili na kolej do Brna, protože jaksi došel benzin, uznal jsem sice, že řidič, ten těžkej chleba má, ale s roztržitým Pepou za trest nepromluvil při cestě zpět možná až do Průhonic.
Zajímavého ruského autodopravce, s nímž jsem putoval do haly, jsem zažil v květnu při Eurosongu v Moskvě. Pořád si chtěl povídat, a já si sotva vybavoval základní slova z devítiletky. Když jsem ho ohromil informací, že „idu na katok kataťsa na kaňkach“, dlouze se odmlčel. Aby mu to nebylo líto, plynule jsem navázal dotazem, jestli ještě vychází můj oblíbený satirický časopis Krokodýl, který vždycky pěkně zasolil zámořským imperialistickým štváčům. Saša zastavil, položil hlavu na volant, chechtal se, až mu kapaly slzy, a zeptal se: „Kukriniksy?“ „Da, Kukriniksy!“ radostně jsem zvolal s nehynoucí vzpomínkou na onen kolektiv úžasných karikaturistů, s nímž i takoví borci z Dikobrazu jako Jiří Žentel, Bape, Evžen Seyček a Bohumil Ceplecha obtížně drželi krok. Přičemž jsem se nestačil zeptat, jak to za Medveděva vypadá s Murzilkou.
Role řidičů je zkrátka důležitá, a proto jsem přivítal, že v rámci sedmdesátin Karla Gotta byl odtajněn i jeho dlouholetý drožkář Oldřich Havránek. Přesto máme co dohánět. V sobotu totiž londýnské Timesy uveřejnily nečekaně obsáhlý nekrolog jistého Toma Keylocka, který zesnul ve věku dvaaosmdesáti let. A to jenom proto, že byl zaměstnán od roku 1965 jako šofér kapely Rolling Stones, ale postupně se vypracoval ve vyjednavače a zároveň tělesného strážce, kuchaře a zpovědníka. Chránil ji před ječícími děvčátky a coby účastník bitvy u Arnhemu vymýšlel válečnou strategii, jak muzikanty dostat bez úhony z hotelu na koncert a zase do pokoje. V Curychu si zlomil ruku o fanouška, který chtěl vylézt na pódium. Když se v Londýně tehdy potkali Bob Dylan s Johnem Lennonem a po něčem velmi bakaném se zhulili, kdopak je asi dovlekl do hotelu, aha?
Osud to namíchal tak, že zemřel přesně čtyřicet let poté, co se za dosud nevyjasněných okolností utopil v bazénu vily čerstvě vyhozený sedmadvacetiletý kytarista Stounů Brian Jones. Keylock byl jeden z prvních, kdo ho našel, a donedávna živil média historkou, že mu na smrtelné posteli prozradil kamarád stavitel, který to sídlo v Hartfieldu opravoval, že Jonese zabil. Po tragédii od skupiny odešel, založil dopravní společnost a vozil mj. dresy anglické fotbalové reprezentaci. Jagger s Richardsem se mu už předtím odměnili a nechali ho za věrné služby pořvávat ve sborech v Sympathy for the Devil. Co by to Gottovi udělalo, kdyby pana Havránka taky nechal zazpívat, že.
***
Role řidičů je důležitá, a proto jsem přivítal, že v rámci sedmdesátin Karla Gotta byl odtajněn i jeho drožkář Oldřich Havránek.
