Musím dodatečně pochválit ČT4, jak unikátně pojala minulý týden oslavy osmdesátin Josefa Masopusta. Robert Záruba našel v archivu obrazový záznam našeho finálového zápasu s Brazílií z mistrovství světa v Chile z roku 1962, ovšem bez zvuku, a napadla ho skvělá myšlenka doplnit ho dobovým rozhlasovým komentářem Karla Maliny a Oskara Many.
Přímý přenos tehdy z technických důvodů vysílat nešlo, takže jsme mohli poprvé na vlastní oči po devětačtyřiceti letech vidět, jak báječný to byl tehdy fotbal, pánové a dámy! Plakal jsem dojetím. Ten pohyb po hřišti, ty krátké přihrávky a kombinace! Jako by k nám dnešní famózní Barcelona chodila do školy. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš by měl zařadit geniální Pospíchalovu uličku na Masopustův gól do osnov. A prosím pěkně, žádné simulování, filmování, zdržování, zákeřné fauly a „blikance“, jako by chovance pustili z léčebny (všimněte si, že píšu malé ch). Pak vidíte v Lize mistrů psychopata Gattusa z AC Milán, který v zápase s Tottenhamem řádil jak kousnutý mouchou tse-tse, a říkáte si, kam to spěje. Byli jsme jasně lepší a zařízl nás sovětský rozhodčí Latyšev, který nepískl jasnou ruku Djalmy Santose ve vápně, a slušně řečeno, nepodržel nás ani obvykle famózní brankář Schrojf, který, zřejmě oslněn sluncem, pustil centr z rukou a daroval Brazilcům třetí vítěznou branku.
Radost u obrazovky nekončila. Po záznamu šel pořad Na slovíčko Oty Černého, do něhož pozval vedle jubilanta Masopusta další „muže z Chile“, samé Josefy či Jozefy – Jelínka, Adamce a Štibrányiho. Ti staří skvělí frajeři řekli všechno důležité. Jak trenér Rudolf Vytlačil psychologicky míchal vlastnosti Čechů a Slováků v mužstvu, i to, že fotbal je dneska byznys manažerů týmů. Moudrý Masopust smutně konstatoval, že agresivita z kopané se nyní nese do života mimo hřiště. Navíc se obávám, že dnešní mladí nagelovaní géniové mají po příchodu do velkého klubu hlavní starost koupit si nějaké luxusní auto. Jak mi jednou řekl bývalý kanonýr a trenér Stanislav Griga, „oni si myslí, že to ten Ford Escort za ně na hřišti odjezdí“.
Jinak, pokud by vás zajímalo, co dnes dělají další přeživší hrdinové šampionátu, Jana Lálu s krásnou bílou lví hřívou vídávám, jak se pravidelně chodí trápit na Slavii, Jiří Tichý žije v Podivíně na Břeclavsku, Ján Popluhár v Bernolákovu a exulanti Adolf Scherer v Nimes a Josef Kadraba ve Vídni. Važme si tedy činnosti Nadace fotbalových internacionálů, která se stará o pomoc sociálně slabším nebo vážně nemocným, jako je Ladislav Novák.
Fotbalu se teď nadlouho nezbavíme. Za týden začíná liga a už dnes večer estrádní skupina AC Kadeřábek Praha hraje proti Liverpoolu. Dávejme bedlivý pozor, s jakými jmény na zádech kdo nastoupí a nakolik prudké jablonecké slunce přeměnilo Tomáše Pekharta v černouška. Jestli je fotbalový Pánbůh, ztrestá všechny ty naobědvané letenské podvodníky, kteří si jako za bolševika myslí, že jim všechno projde. Včetně Tomáše Řepky, který coby kapitán nese hlavní zodpovědnost.
