S Věnkem Šilhánem odchází typický představitel generace, která vstupovala do věku dospělosti s koncem druhé světové války. Práce v továrně u stroje, studium Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze a následující vědecká aspirantura v Leningradě, to byly stanice, které mu otevíraly cestu k docentuře a profesuře na Vysoké škole ekonomické. Zabýval se ekonomikou průmyslu a stavebnictví a problematikou hospodářské politiky, napsal vysokoškolskou učebnici Ekonomika průmyslu (1964).
Pražské jaro - vrchol jeho politické dráhy Dráha ekonoma a vysokoškolského pedagoga se proplétala a vzájemně ovlivňovala s jeho politickým vývojem. Od roku 1946 byl členem komunistické strany, když ta se ve druhé polovině 50. let začala diferencovat na neostalinský a reformní proud, Věnek Šilhán se zařadil jednoznačně mezi reformátory. Stal se jedním z protagonistů pokusu o zásadní reformu ekonomického a politického systému.
Vrcholným bodem jeho politické dráhy se stalo pražské jaro. Šilhán působil jako člen městského výboru KSČ v Praze, 21. a 22. srpna se jeho kanceláře na vysoké ekonomické staly přestupní stanicí do Vysočan, kde 14. mimořádný sjezd komunistické strany odsoudil ruskou invazi. Po dobu nepřítomnosti Alexandra Dubčeka, odvlečeného do Moskvy, byl Šilhán zvolen zástupcem prvního tajemníka. Tak se člověk, který nikdy netoužil po funkci ve vrcholné politice, ocitl v jednom z center světového dění. Poměr sil však nebyl příznivý reformním tendencím, normalizace znamenala pro Šilhána vyloučení z KSČ a vyhazov z VŠE. On však obstál a nerezignoval. Na schůzkách se stejně smýšlejícími přáteli (sledovanými StB) se hledaly cesty k nenásilnému odporu a cesta se našla v podobě Charty 77. Charta se stala podnětem pro vznik dalších nezávislých iniciativ, jednou z nich byl i klub Obroda, mezi jehož představitele Šilhán patřil.
V listopadu 1989 patřil mezi zakladatele Občanského fóra, na jehož kandidátce byl zvolen do Federálního shromáždění. Po rozpadu OF se stal členem parlamentního klubu sociálnědemokratické orientace a jeho politická dráha vyúsťuje v ČSSD, v ní pak zastával řadu funkcí na městské i ústřední úrovni. Své zkušenosti využíval i jako předseda představenstva sklářské firmy Preciosa, a. s.
Věnek Šilhán si zvolil svou životní pouť s plným vědomím, co ho může potkat: noci strávené v Ruzyni, násilně vylomené dveře bytu, diskriminace dětí... Z nastoupeného směru však neuhnul, protože byl hluboce přesvědčen o jeho správnosti.
Miloš Hájek, historik a bývalý mluvčí Charty 77
