Pokud ho (jaderný reaktor ve Fukušimě - pozn. M. H.) teplota paliva roztaví, uniknou radioaktivní látky z trosek do vzduchu a jedovatý mrak bude putovat léta ovzduším. To by nahrálo na smeč ekologickým aktivistům...
Přiznám se, že mi závěr té úvahy (Tsunami tam udeřily už v minulosti, LN 22. 3.) na chvíli vyrazil dech. Jako dlouholetý aktivní člen Společnosti pro trvale udržitelný život se také pokládám tak trochu za ekologického aktivistu. Ale o takovou „nahrávku na smeč“ vůbec nestojím. Vždyť pokud tu někdo vznáší vážné pochybnosti o atomové energetice, pak také a především z obavy o lidské zdraví a životy v případě havárií, jako je nejnověji ta japonská. Zmíněný únik radioaktivity by nahrál na smeč hlavně té paní s kosou.
Pana redaktora Matyáše si vážím, mimo jiné i pro věcný a uvážlivý tón jeho příspěvků. Co se asi muselo stát, když i on se nechal strhnout k výroku, který, jak věřím, by nikdy za běžných okolností z úst nevypustil?
Skalní zastánci atomové energie teď v souvislosti s havárií jaderné elektrárny ve Fukušimě často mluví o protijaderné hysterii. Ale ono to spíš vypadá, že vypukla (alespoň v naší milé vlasti) hysterie právě opačná. Čím znepokojivější zprávy docházejí z Japonska, tím urputnější snaha tvářit se, že se vlastně tak moc nestalo, že je to všechno jen otázka lepší techniky, že stačí támhle trochu lépe utáhnout nějaký šroubek, tuhle zas vyměnit jednu hadici za jinou a problém je vyřešen. A ten, komu se nezdá, že by to všechno bylo tak jednoduché, kdo se odváží klást otázky, vyjadřovat pochybnosti, ten je okamžitě označen za odpůrce atomové energie, rozuměj za zpátečníka, za nepřítele pokroku, za někoho, kdo nás chce zahnat zpátky na stromy a donutit nás, abychom si tam svítili loučí.
Psycholog si to ovšem umí vysvětlit. Dá se takové chování popsat za pomoci pojmů „popření“ a „obranná reakce“. Jde o nezralé reakce na problémy. A nemusí se týkat jen jednotlivců. Ono je někdy dosti obtížné nepodlehnout převažující atmosféře ve společnosti.
O autorovi| Miroslav Hudec, psycholog
