Iletošní předvánoční týden přinesl mrazivé rekordy. Například na Horské Kvildě je po několik dnů atakovaly teploty kolem minus 25 °C. Při tomto pohledu by se leckomu zdálo, že mluvit o tradiční vánoční oblevě je nepatřičné. Objektivní dlouhodobá měření našich meteorologických stanic a jejich matematickostatistická hodnocení však vypovídají o opaku.
Zhruba od první poloviny poslední prosincové dekády až po konec roku se naše území dostává pod vliv mírně teplého oceánského proudění vzduchu. Je to důsledek postupujících cyklón v prostoru mezi Britskými ostrovy a Islandem.
Synoptické situace podmiňující takto vzniklou vánoční oblevu se přitom vyskytují v celé západní a střední Evropě s poměrně velmi vysokou pravděpodobností. Podle německých meteorologů Flohna a Hesse se relativní četnost jejich výskytu pohybuje kolem 70 procent a průměrná doba jejich trvání kolem pěti až šesti dnů.
Evidentní pokles četnosti výskytu vánočních oblev byl však zaznamenán v posledním chladném intersekulárním období malé doby ledové, které na našem území odeznělo v létech 1837 až 1897. A není bez zajímavosti, že právě z té doby pochází celá řada literárních nebo výtvarných děl, jejichž obsahem jsou vlastně již dnešku příliš neodpovídající, silně mrazivé a zasněžené podoby Vánoc.
Za mlada to bylo hezčí Mnohdy si ani dost dobře neuvědomujeme, jak hluboce v sobě neseme zkušenosti a zážitky svého mládí. Přitom téměř každému se po projití určité životní dráhy zákonitě zdá, že „jeho mlada byla opravdovější, krásnější a poetičtější, neboť myšlenky a vzpomínky přes čas vržené ozlacují přítomnost“ (Josef Holeček).
Pokud by tomu tak nebylo, neměl by zřejmě ani malíř Josef Lada (ročník 1887) ve své tvorbě ony působivé, idylické motivy sněhově bílých krajin a zasněžených českých vesniček. Stačilo by totiž, aby se narodil o pouhých 15 až 20 let později, tedy mimo zmíněnou poslední chladnou epizodu malé doby ledové na našem území, a již by neprožíval z patnácti let svého dětství plných jedenáct roků s velmi tuhými zimami.
František Gellner, jeden z našich nejtalentovanějších básníků, později – dříve, než navždy zmizel ve smršti první světové války – napsal tyto klimatologicky zcela realistické verše: Divné zimy! Žádný sníh, / Jenom tyhle deště! / Ach, trudomyslnost z nich / zmocní se tě ještě… / Z bláta stromy holé ční / v řadách na ulici. / Nuda píseň smuteční / zpívá ve světnici…
Působivá asociace bělostného vysokého sněhu a poezie zasněžených Vánoc, vytvořená celou plejádou uměleckých osobností od Karla Jaromíra Erbena a Mikoláše Alše až po Ignáta Hermanna a Karla Čapka, strhává svou důvěrností, podmanivostí, přesvědčivostí a sugestivitou. Jenže to byli pamětníci pravidelně se opakujících tuhých zim. Jimi vytvořený umělecký obraz Vánoc tak zůstává neotřesen i v podvědomí každého z nás, ačkoliv vlastní vývoj klimatu neustrnul na idylickém ztvárnění „loňského hrusického sněhu“, po kterém chodil kocour Mikeš, kozel Bobeš, Pašík a malý Pepík Ševců – pozdější malíř a spisovatel Lada.
Jako před dvěma sty lety Od konce tzv. malé doby ledové (u nás od roku 1898) začíná současné malé klimatické optimum s převládajícím, nám tak povědomým, teplejším průběhem zim. Do značné míry s takovým, jaký prožívali naši předkové v teplém intersekulárním klimatickém období malé doby ledové 1744–1836. Klimatické rysy té doby na nás zprostředkovaně vystupují ze stránek obecních, farních a školních kronik. Třeba takto:
Dne 18., 19. a 20. prosince sněhu přibývalo. 19. prosince vítr silný sněhem vládl, cesty zametal i struhy, a závěje veliké nastavěl. 21. prosince odlevilo a sníh valně začal měknouti a tratiti se počal a na Štědrý den byla poslední sanice. Na svátky vánoční byla samá měkkota, deštivo, větrno, oblačno a víc teplo nežli zima. Cesty byly velmi zlé, formani pro obilí jeti nemohli.
***
Právě z té doby pochází celá řada literárních nebo výtvarných děl, jejichž obsahem jsou silně mrazivé a zasněžené podoby Vánoc
» Vánoční počasí podle kronik a zápisů
Tak pěkní dnové, že lidé bosi choditi mohli Roku 1504 ve čtvrtek po Všech svatých (7. 11.) už v Praze lidé chodili přes řeku po ledě. O Vánocích však bylo teplo jako na jaře, všechno se zelenalo, místy se objevily květy. Na Štědrý den se blýskalo a hřmělo. Lidé hodně umírali a nejvíce na Novém Městě. Daniel Adam z Veleslavína
Roku 1515 v neděli na Štědrý den přišel déšť a strhl se prudký vítr, který v klášteře na Karlově sházel místy se střechy krytinu. Letopisy
Roku 1539 24. prosince byla veliká povodeň na Labi a mnoho škod zdělala. Hřímalo a blýskalo se toho dne. Daniel Adam z Veleslavína
Od Vánoc roku 1562 tak teplá zima byla, v Čechách i v okolních zemích, jakou člověk žádný nepamatoval. Louky a zahrady se zelenaly. Jan František Beckovský
Roku 1710 v městě Brně okolo Štědrého dne, jako i na Boží narození (25. 12.), takoví pěkní dnové následovali, že lidé bez kabátu, ano také bosi, choditi mohli. Kronika města Bystřice nad Pernštejnem Anno 1794 byla teplá zima, takže od Vánoc až do sv. Jiří (24. 4.) bosi chodili. Václav Pitas z Bohuslavic; zápis na přídeští Bible
O autorovi| ZDENĚK VAŠKŮ, zabývá se klimatem a půdoznalstvím
