Režisér Jan Hřebejk se dostal do sporu s Komerční bankou. Ještě před nedávnem se k sobě měli jako cvrlikající milenci, moc hezky o sobě mluvili... On - spokojený klient, ona - šťastná banka, která ulovila prvotřídního partnera. Jenže to všechno je pryč, protože Hřebejkovi se nelíbí, že banka jeho tvář užívá příliš dlouho. Banka zase oponuje, že si měl pořádně přečíst smlouvu, tam byla doba užívání jeho jména jasně stanovena.
Harmonická lovestory, která končí podobně jako Topolánkova či Paroubkova manželská story nepěkným rozvodem, opět ukazuje, že věřit v reklamě komukoli cokoli je dětinská naivita.
Je skutečně ironií osudu, že právě Hřebejk se do takového konfliktu dostal. Umělci totiž bývají u nás obvykle vnímáni jako ti, kteří veřejnost neklamou, jsou nositeli havlovského „žití v pravdě“. A teď se najednou ukazuje, že to, co umělec říkal, jsou jen prázdná slova, je to klam, kterému se propůjčil proto, že dostal dobře zaplaceno. Hřebejk i banka z toho mají ostudu, divák si pak jen potvrdil, že řídit se v životě podle reklamních návodů je výrazem pošetilosti, ne-li rovnou hlouposti.
Další příklad, kdy se známé tváře daly všanc propagaci. Několik respektovaných osobností světa kultury vystoupilo v šotu, který se vysílal v souvislosti s novou formální podobou týdeníku Respekt. Z těch nejatraktivnějších bylo možné zahlédnout Václava Havla a Zdeňka Svěráka. U prvního jeho angažmá překvapí proto, že bývalý prezident se snad vůbec poprvé objevuje v ryze komerční záležitosti -byť není tajemstvím, že je s Respektem názorově velmi spjat. U druhého je jeho vystoupení nečekané proto, že Svěrák je symbolem spíše většinového kulturního proudu, zatímco Respekt je synonymem intelektuální menšiny. Ale chápu to jako dobré manželství z rozumu: Svěrák Respekt dobře „prodá“, své jméno ve spojení s tak kvalitní tiskovinou ani nijak nepošpiní.
A především: spot Respektu je na rozdíl od spotů Komerční banky mnohem sofistikovanější, promyšlenější, nevkládá svým hrdinům do úst slogany, které by zněly falešně. Ti lidé neřekli nic víc než jediné slovo: „respekt“. A lze ho navíc vykládat jak s malým r, tedy jako prosté konstatování o potřebě respektu, tak s velkým R jako název časopisu. Je to chytrá reklama - protože jako reklama ani nevypadá.
O autorovi| Andrej Halada, editor časopisu Reflex
