Smrky mají kuželovitou až kuželovitě válcovou korunu. Na rozdíl od jedlí mají smrkové větvičky hustší řadu jehliček. Také mají pružnější, mírně prohnuté a převislé větve se špičatě zakončeným vrcholem.
Větve jsou přeslenovitě uspořádány. Jehlice jsou ploché nebo čtyřhranné s jedním cévním svazkem. Po jejich opadání jsou větvičky velmi drsné, což je jedním z hlavních rozlišovacích znaků tohoto druhu.
Žluté samčí šištice vyrůstají v paždích jehlic na loňských větévkách smrků, načervenalé samičí vyrůstají na konci letorostů v horních patrech koruny. Původně šištice rostou směrem nahoru, ale ještě před opylením se mění na převislé. Šišky smrků jsou nerozpadavé, podlouhlé.
JEDLE (ABIES) Z rodu čeledi borovicovitých. Jde o vždyzelené jehličnaté stromy s rovnými kmeny a větvemi v přeslenu. Jehlice jsou většinou dvouřadé, hřebenitě uspořádané, na vrcholu vykrojené. U většiny druhů ploché a na spodní straně mají dva bílé proužky.
Šišky na větvích nevisí, ale vyrůstají směrem nahoru, vyznačují se válcovitým nebo vejčitým tvarem. Po dozrání v září až listopadu se na stromech rozpadají.
Rod zahrnuje podle různých pojetí 40-55 druhů. Vyskytují se od nížin až po vysoké hory.
Vyhovují jim hlubší, vlhké, ne ale zamokřené půdy, suchá a teplá stanoviště pro ně vhodná nejsou. Totéž platí i pro roubované zahradní kultivary jedlí, které pro zdárný růst rovněž vyžadují hlubokou vlhkou půdu s dostatečnou zásobou živin.
U nás je domácí pouze jeden druh - jedle bělokorá (Abies alba).
BOROVICE (PINUS) Jde o rod rostlin z čeledi borovicovitých. Jeho zástupci jsou světlomilné vždyzelené stromy, ojediněle keře, nenáročné na půdu a na vláhu. Některé dorůstají až do výšky 100 m (borovice Lambertova), jiné jsou keřovité (klečovité), např. borovice kleč.
Jehlice vyrůstají z blanité pochvy ve svazečcích po 2-5 a jsou různé délky podle druhu, od 2-3 cm (Pinus banksiana) až po 35 cm (Pinus engelmannii). Kořeny mají většinou hlavní kůlový kořen, který se větví na mnoho postranních kořenů. Stáří borovic bývá různé podle druhů, nejstarší, nejen mezi borovicemi, ale i mezi všemi žijícími organismy, je borovice osinatá (Pinus aristata subsp. longa, jejíž dosud žijící exempláře jsou staré téměř 5000 let).
