Konstatoval-li Ondřej Horák, že literární časopisy „mají smysl“ (LN 10. 1.), lze to jen uvítat: literární časopisy vytvářejí nezastupitelné podhoubí celého literárního života. Avšak zároveň jsou u nás v dnešní době odsouzeny – stejně jako podstatná část kultury, jejímž cílem není ekonomická, nýbrž duchovní a tvůrčí prosperita – k velmi nejisté a dlouhodoběji patrně neudržitelné existenci. Na to hlavně upozornil v posledním čísle Revolver Revue Robert Krumphanzl, jehož článek se nicméně Ondřeji Horákovi nelíbí. Přičítá mu „policajtský tón“, Revolver Revue pak to, že Krumphanzlovým prostřednictvím straní „sobě samé“ na úkor „konkurence“.
Ve skutečnosti Krumphanzl na stranách RR č. 69 předkládá věcný koncept účinnější státní podpory především právě pro tuto „konkurenci“, tj. pro několik desítek nakladatelství soustavně usilujících o vydávání hodnotné literatury. Krumphanzlův text Kvalitní česká literatura a státní dotace je zevrubnou analýzou, podloženou ověřitelnými fakty z veřejně přístupných zdrojů, v níž autor – v návaznosti na rozbor Michaela Špirita s názvem Čínská čtvrť, otištěný před třemi lety v témže časopise – konkrétně pojmenovává a jmenovitě dokládá obecné zkušenosti, potíže a otázky spojené s daným tématem.
Ondřeji Horákovi se ovšem nelíbí ani téma jako takové, resp. domnívá se, že „lidé si literární časopisy kupují kvůli literatuře samé a také kvůli psaní o literatuře“ a předmět Krumphanzlova zájmu do nich nepatří. I kdybychom na tuto podivnou logiku přistoupili, nezbude než konstatovat: Pánové Krumphanzl a Špirit by se možná na stranách Revolver Revue velmi rádi zabývali „literárnějšími“ náměty, než jaké přináší kulturní politika tohoto státu, kdyby ji soustavně a důsledně sledovali jiní, například novináři v masmédiích. Nejlépe v žánru, jemuž se obvykle nevytýká „policajtský tón“, ale je všeobecně respektován coby „investigativní žurnalistika“.
O autorovi| Terezie Pokorná, šéfredaktorka Revolver Revue
