Většina ze tří milionů italských voličů žijících v zahraničí se zaregistrovala v poměrně nových volebních obvodech v Severní a Jižní Americe. Protože si volí vlastní senátory, má tato malá a nevypočitatelná skupina velkou moc. „Jejich“ šest křesel může rozhodnout o tom, kdo získá většinu v senátu. Jaké jsou jejich preference, je ale „jedna velká neznámá“, říká politolog Franco Pavoncello. V posledních volbách v roce 2006 analytiky překvapili, když nevolili Silvia Berlusconiho a pomohli tak Romanu Prodimu k těsnému vítězství a většině dvou křesel v senátu.
Podle italského senátora Renata Turana, který vlastní pekárnu v Chicagu, mnoho italských emigrantů nechápe, proč musí jít po dvou letech znovu volit. Jeho jedenaosmdesátiletý kolega, nezávislý senátor Luigi Pallaro, v rámci předvolební kampaně objíždí svůj obvod - Jižní Ameriku. Už byl v Bogotě, Sao Paulu, Santiagu i Caracasu. „V Itálii jsem vždycky byl tak trochu vězeň, protože můj hlas byl po celou dobu klíčový k udržení vlády,“ říká.
