WASHINGTON/PRAHA To, co Woodrow Wilson nedokázal s idealistickým projektem Společnosti národů, oprášil Franklin D. Roosevelt s již mírně realističtějším plánem Organizace spojených národů. George Bush starší v mnohém navázal na Ronalda Reagana, zvláště v oblasti daňových škrtů. A nynější prezident Barack Obama zase dodělává mnohé z úkolů, které započal - a nedokázal dotáhnout do konce - Bill Clinton. A to i když, jak podotkl deník The New York Times, jde o osobnosti značně rozdílné a osobními pouty nesvázané.
Příkladem může být právě nová odzbrojovací smlouva s Ruskem, kterou má Obama pozítří podepsat v Praze. Vyjednat dohodu definující vztahy s Moskvou po skončení studené války se přitom pokoušel už Clinton. A se svým tehdejším ruským protějškem Borisem Jelcinem už i narýsovali obrysy nového dokumentu, tím to ale skončilo (v ozbrojovacím díle se podařilo pokročit až „válečnému“ republikánskému prezidentovi Georgi W. Bushovi tzv. Moskevskou smlouvou z roku 2002).
Obama ovšem naplňuje Clintonovy záměry i v jiných oblastech. Jedním z příkladů může být nedávno schválená zdravotnická reforma, počítat mezi tyto „resty“ je možné i Obamův ekonomický balíček. „Clintonovým problémem bylo, že se pokoušel změnit systém v době míru a prosperity,“ komentuje tuto paradoxní výhodu historik H. W. Brands citovaný deníkem The New York.
Další Obamovou výhodou je jeho zdrženlivější přístup. To se projevuje například v postupném nabourávání zákazu, aby v americké armádě sloužili lidé otevřeně se hlásící ke své homosexualitě.
S řadou restů ale Obama - stejně jako jeho republikánský předchůdce Bush - pohnout zatím nedokázal. Jedním z nich je jaderná KLDR, s níž Clinton uzavřel nyní již (ne)slavnou dohodu.
