NEW YORK Čekal, že bude okraden, zmlácen. A to v lepším případě. Barman Nathan Tarper si totiž jedné noci zkrátil cestu přes sídliště blízko Harlemu a narazil při tom na čtveřici černošských mladíků. Ti si ho již z dálky měřili pyšnými, opovržlivými pohledy. Tak si jejich výraz alespoň Nathan vykládal. „Byli to ti typičtí černoši, které denně vídám v okolí. Basebalový čepice, kalhoty stažený do půlky zadku... houpali se přitom do rytmu hip hopu, který zněl z jejich rádia,“ vypráví Nathan. Jeden z mladíků si mu řekl o cigaretu. „Jednu jsem mu dal, protože jsem sám kouřil a přišlo mi divný ho odmítnout. Jeho kámoši se ale hned přidali,“ pokračuje barman. Všiml si, že jeden z mladíků má na čepici připíchnutý odznak s podobiznou Baracka Obamy. Začal proto o prezidentovi pochvalně mluvit, jak říká s pocitem studu, bylo to jen z vypočítavosti. „Oni ale o Obamovi mluvili s takovým zanícením a obdivem. Najednou jsem měl pocit, že i těmhle klukům můžu rozumět a najít nějaké společné téma,“ uzavírá Nathan svůj krátký příběh o „prozření“.
Není sám, kdo v poslední době zjistil, že svět černochů není bělochům tak vzdálený. To samé platí i v opačném případě. Výmluvné jsou postřehy například černocha Quasima Basira, který se živí jako dokumentární filmař. Natočil například i propagační film pro kampaň Baracka Obamy. Po jednom veřejném promítání k němu přistoupila bílá dívka a objala ho se slovy díků. To se Quasimovi předtím nikdy nestalo. Zaznamenal další výrazné změny. „Běloši se mě dnes běžně ptají, jak se mám, jak se mi daří. Někdy mi řeknou i sire,“ směje se tento 27letý mladík. I on stejně jako Nathan nachází důvod této nově nabité důvěry mezi bělochy a černochy. „Je to zásluha Baracka, jeho úspěchu i osobnosti,“ říká bez váhání Quasim. Nathan přitakává. „Faktem je, že Obama vytvořil jakousi harmonickou atmosféru,“ říká a poukazuje přitom na lednovou inauguraci. „Víš, kolik lidí bylo zatčenejch, kolik lidí se porvalo?“ ptá se a aniž by čekal na odpověď, téměř vykřikne: „Nikdo, vůbec nikdo!“ Pravdou je, že předchozí inaugurace se bez potyček a konfliktů neobešly. Náladu ulice potvrzuje řada průzkumů. Jeden z nich, zhotovený pro televizi CBC a list The New York Times, ukázal, že dvě třetiny Američanů dnes považují rasové vztahy za „velmi dobré“. U Afroameričanů byl přitom zaznamenán od července loňského roku dvacetiprocentní pozitivní nárůst. Za bílou Ameriku Všechno ale nevypadá tak růžově. Barack Obama bezesporu přispěl k jakémusi rasovému smíření, sám se ale ocitl v nebezpečí. Podle Ministerstva národní obrany a nevládní organizace s názvem Southern Poverty Law Center (SPLC) vzrostl počet takzvaných nenávistných rasistických skupin od roku 2000 o 54 procent. Ministerstvo jich dnes eviduje na 924, z toho nejvíce jich lze nalézt v Kalifornii a Texasu. SPLC se přitom netají tím, že jedním z důvodů rozrůstajících se členů těchto skupin bylo zvolení prvního Afroameričana v historii USA za prezidenta. „Obáváme se, že zvolení Afroameričana prezidentem a zhoršující se ekonomická situace tyto skupiny do budoucna jen posílí,“ řekl Mark Potok ze Southern Poverty Law Center, která nedávno vydala svou každoroční zprávu o nenávistných skupinách.
Dva Potokem jmenované důvody, jež slouží rasistům k rekrutování nových členů, jsou spojené nádoby. Za upadajícím hospodářstvím rasisté vidí právě Obamovo počínání. Na webu extremistů lze číst výzvy k „boji za zachování bílého dědictví Ameriky“.
Bývalý člen Ku-klux-klanu a Americké nacistické strany Don Black tvrdí, že Obamovo zvolení „burcuje bílou rasu k činnosti“. Black (je ironií, že jeho jméno znamená Černý) řekl, že den po listopadových volbách jeho web Stormfront navštívilo na 2000 lidí, denně je to prý jen 80.
Sbližování světů Hrozby těchto skupin ale vždy existovaly. Navíc ze zprávy SPLC vyplývá, že od zvolení Obamy vzrostl počet nových členů rasistických skupin jen o 4 procenta. Daleko větší změnou ve vnímání rasové problematiky v USA jsou právě zkušenosti bělocha Nathana Tartera a černocha Quasima Basira. S tím souhlasí i bývalá profesorka z Harvardu Carole Kingová. „Úspěch Baracka Obamy určitě otevřel daleko větší prostor pro vzájemnou komunikaci a sbližování těchto dvou světů. To je jednoznačný úspěch nového prezidenta,“ říká Kingová a dodává, že běloši a černoši si dnes vzájemně více důvěřují.
K ideálu je ale stále daleko. Quasim Basir i přes nadšení, jež stále cítí po posledních volbách, prozrazuje, že je pro něj stále těžké uprostřed noci sehnat taxi, a Nathan Tarter? Ten po chvíli váhání přiznává, že si příště raději nebude cestu domů z práce zkracovat přes černošské sídliště.
O autorovi| Eduard Freisler dopisovatel LN v USA
