* LN V Milenci dívka Dafi hned několikrát v noci pozoruje muže sedícího u okna a píšícího cosi na psacím stroji. Jste to vy?
Ne, to tak úplně nejsem já. Je to zkrátka postava spisovatele a Dafi, která trpí nespavostí, by chtěla vědět, kdo to je a co se děje v jeho hlavě. V Haifě totiž máte k lidem v okolních domech relativně blízko, můžete je vidět, ale zároveň -kvůli údolím - kdybyste za nimi chtěl jít, musíte jet nejdřív dolů a pak zase nahoru.
* LN Harold Bloom vás nazval izraelským Williamem Faulknerem. Jak se vám tato nálepka líbí?
Faulkner je velký spisovatel a měl na mě samozřejmě velký vliv. Ale stejně tak Franz Kafka a Šmuel J. Agnon. Toho ale lidé mimo Izrael znají málo, to je náš Flaubert, velký mistr, ovšem je těžké ho přeložit. Ovlivnil většinu izraelských spisovatelů, včetně mě. A pak jsem objevil Faulknera, který znamenal nový impulz a určitou změnu mého stylu.
* LN Milenec - stejně jako romány Williama Faulknera - je románem polyfonickým. Je to, že zde promlouvá mnoho postav, znakem jakési demokratičnosti, nebo spíše ukázkou odcizení? Nemluvíme spolu, nýbrž každý si něco říká pro sebe.
Milenec, stejně jako můj další román Pan Mani, který by měl v příštím roce vyjít česky, jsou samozřejmě i v tomto ovlivněny dílem Williama Faulknera, ale také ukazují to, co se v Izraeli začalo v 70. letech dít. Jde o ztrátu hlavního, dominantního hlasu. Tato ztráta postihla samozřejmě především politiku, jednotlivé strany. A to jistě není dobré, někdo to může vnímat jako demokratičnost, ale ruku v ruce s tím se také ztrácí solidarita, a tak se jednotlivé třídy od sebe ještě více vzdalují.
* LN Milenec je vaší první knihou publikovanou v českém překladu. Je to podle vás dobrá volba?
To nevím... Nakladatel si ji vybral a je připraven ve vydávání mého díla pokračovat. Ale Milenec se stal velmi známým, učí se o něm ve školách a také byl uváděn jako divadelní hra. To vše možná také proto, že poskytuje obraz o životě v Izraeli.
* LN Myslíte, že je mír na Blízkém východě vůbec možný?
Je možný, ale nemohou to zvládnout lidé sami, musí být vedeni, Amerikou, Evropou... Lidé vědí, co je mír, ale v tomto prostoru je velmi těžké jej dosáhnout. Je zde totiž mnoho problémů s územími, osadami... Liga arabských států také není ochotna uzavřít s Izraelem úplný mír.
* LN Jak si podle vás USA a Evropská unie v řešení blízkovýchodních konfliktů dosud počínaly?
Musejí být důraznější. Doufám, že Obama takový bude, na rozdíl od Bushe. A je třeba být důraznější i vůči extremistům.
* LN A co je vůbec jádrem tohoto konfliktu? Je to konflikt kulturní, nebo pouze územní?
Myslím, že územní. Arabové neuznávají hranice Izraele, ať jsou kdekoliv. Je to také dáno tím, že se stalo něco ojedinělého - poprvé v dějinách se lidé ze všech koutů světa vrátili a řekli: Toto je naše země. A Palestinci to vnímají jako nespravedlnost. Nejenže neuznávají hranice Izraele, ale ani samotnou jeho existenci. Takže jde o konflikt územní a o spor o legitimitu. Pak teprve přichází otázka kultury a náboženství, ale to není tak podstatné.
* LN Kvůli tomuto konfliktu se také hodně izraelských spisovatelů politicky angažuje...
Ano, nikoliv všichni, ale je nás hodně. Ovšem i tady se spisovatelé v době komunismu angažovali. Jako spisovatel ale nakonec používáte morálku rovněž, když tvoříte postavy, je v nich určité vaše morální hledisko. Takže v angažovanosti spisovatelů nevidím žádný rozpor. Vy jste si v roce 1989 zvolili za prezidenta Václava Havla, a byla to podle mě velmi dobrá volba.
* LN Po roce 1989 zde politická angažovanost spisovatelů ale výrazně ustoupila. To, že v Izraeli přetrvává, je myslím důkazem toho, že tamní situace není stabilizovaná.
Ti, které nazýváte politicky angažovanými autory, ovšem také píší o rodinách, vztazích... A taktéž nejde v těchto případech o nějaké přímé sepětí s určitou politickou stranou... Ostatně to, že vy z jiných zemí čtete naše knihy, ukazuje, že nejsou pouze nějakými dobovými politickými díly.
* LN Řekl jste, že úplným se Žid může stát teprve v Izraeli. Jak jste to myslel?
Neříkám, že ten, kdo žije v Izraeli, je lepší Žid než ten, který žije v Británii nebo v Česku. Jen říkám, že teprve Žid, jenž žije v Izraeli, může plně pocítit vlastní identitu. Proč byl Franz Kafka zde v Praze tak neurotický? Proč mnoho lidí, včetně Maxe Broda, odešlo z tohoto krásného, kulturního města do pouště?
* LN Dá se říci, jak důležitý byl vznik Izraele pro Židy a jejich vyhlídky na poklidný život po druhé světové válce?
Po holokaustu to byla útěcha. Bylo to také jedinkrát, co se ruský a americký blok na něčem shodly. Víte, když čtete o Hitlerovi a dalších, jeho nenávist vůči Židům byla naprosto patologická, byli tím zcela posedlí, byla to pro ně tak důležitá věc.
* LN Vaším oblíbeným autorem je také Albert Camus. Meursault, hlavní hrdina jeho románu Cizinec, zastřelí Araba. Je tento detail při vnímání románu na Blízkém východě ještě dnes nějak podstatný?
Myslím, že dnes už ne. Ale vím, že v 50. letech napsal jeden alžírský autor jakéhosi Vzdorocizince. Románu se totiž v arabském světě vyčítalo toto: Proč, když se Meursault cítí odcizený, zabil Araba? Proč nezabil Francouze?
***
Avraham B. Jehošua
Autor, narozený v roce 1936, žije v Haifě, na tamní univerzitě působí jako emeritní profesor literatury. Je autorem řady románů, povídkových souborů a divadelních her. Mezi nejoceňovanější díla patří romány Milenec (1977), Pan Mani (1990) a Nevěsta přinášející svobodu (2001). S dalším izraelským autorem Amosem Ozem se angažuje v levicovém hnutí podporujícím mírový proces a hledajícím porozumění mezi Židy a Araby. Milence vydalo na sklonku loňského roku v překladu Magdaleny Křížové nakladatelství Pistorius & Olšanská.
