Jsme s vámi, buďte s námi. To heslo, provázené portrétem Alexandra Dubčeka, rámovalo konec československého léta roku 1968. Společnost Dubčekovi připomínala, že jeho vizi „lidské tváře“ vzala za svou, pevně za ní stojí a že ji znepokojuje uhýbání vlády ve prospěch reality dané okupačním vlivem Moskvy. Marně.
Něco z té atmosféry probleskuje i v dopise, který bývalí středoevropští lídři poslali Baracku Obamovi. Fakt, že americkou vizi vzali za svou, z textu čiší: Stáli jsme za vámi (Kosovo, Irák, Afghánistán), ač to naše vlády stálo popularitu. Fakt, že jsou dnes znepokojeni, je jasný: Nastupuje generace lídrů, kteří nemají naši zkušenost a sledují „realističtější“ politiku. A co hrozí? Třeba to, že USA a velké země EU přijmou ruský plán „koncertu velmocí“ a metternichovský koncept nahradí bezpečnostní strukturu opírající se o evropské hodnoty. Moskva by tak svým vlivem mohla neutralizovat střední Evropu. Chceme jistotu, že snaha o porozumění nepovede k ústupkům vůči Rusku. Jsme s vámi, buďte s námi. Tak musíme číst středoevropský dopis Obamovi.
Je dobře, že střední Evropa o sobě dává vědět společným hlasem. Jednak proto, aby ji lidé jako Sergej Lavrov neprezentovali coby Evropu východní. Ale i proto, aby lidé jako Jiří Paroubek nesvalovali potíže s Ruskem na minulé české vlády.
Čtěte „Varujeme...“ na straně 1
