Světová automobilová dvojka General Motors se má z příkazu amerického ministerstva financí připravit na urychlené konkurzní řízení, tvrdí list The New York Times. To je polibek smrti slavné firmě, která ještě před dvěma lety byla největším producentem automobilů, minulý rok oslavila sté narozeniny a tento rok velmi pravděpodobně vyhlásí bankrot. Ano, je to trochu moc rychlé - ještě před pár měsíci to měly být právě GM, které by jako lídr detroitské trojky GM, Ford a Chrysler zachránily posledně jmenovanou firmu. Jenže nyní se zdá, že Ford se zachrání sám, Chrysler vyjedná životadárnou alianci s Fiatem a právě na impériu Buicku, Chevroletu, Opelu, Saabu a dalších značek zbude, aby se stalo důkazem hloubky globální hospodářské krize. Nikdo už nechce půjčit Pokud si Obamova administrativa vybrala konkurzní řízení s GM, je to cesta, ze které už není návratu. Na konci března dostala státní podporu ve výši 13,4 miliardy dolarů a zároveň nůž na krk, aby do dvou měsíců drsně restrukturalizovala přebujelou firmu. Nový šéf automobilky Fritz Henderson do médií stále tvrdohlavě prohlašuje, že GM jsou schopny napěchovat penězovody kreditem z trhu. Tomu ale už nikdo nevěří. Finanční sektor nepůjčuje a zázrační spasitelé z minulého roku - suverénní fondy - už nemají zájem utápět na Západě další miliardy.
Obama se tak rozhodl pro radikální chirurgický řez. I za cenu prudkého znehodnocení akciových podílů (po zprávě The New York Times akcie GM klesly o dvojciferné hodnoty) uvrhne automobilový moloch do konkurzního řízení. Jde tedy o podobný způsob, jakým se jednalo při bankovní krizi minulého roku s Lehman Brothers. Kdo doufal, že právě takovéto firmy jsou „příliš velké na krach“, ten se přepočítal. Z Lehman Brothers vyzobala nejcennější části investičního podnikání Barclays, koho nyní posílí životaschopné značky v impériu GM, se teprve uvidí. Cílem Obamovy administrativy ale zjevně je rozdělit GM na „dobrou“ a „špatnou“ část. Tu „dobrou“ posílit dalšími dotacemi, tu „špatnou“ definitivně odepsat. To samozřejmě bude znamenat brutální redukci firmy ve světovém obchodu. Nyní jsou GM dvojkou za Toyotou, tento rok spadnou nejspíše za Volkswagen, po bankrotu se propadnou ještě mnohem hlouběji.
Příliš mnoho značek General Motors v současné krizi sečetly ve svém případě všechny nevýhody, co jich jen za svoji stoletou existenci nabraly. Pro růstová 90. léta se zdál shluk různých značek na různých kontinentech to pravé ořechové: Kdo chtěl úsporný levný vůz, sáhl po chevroletu, kdo si chtěl zvýšit sebevědomí a spálit výplatu v palivové nádrži, zakoupil hummera. Jenže pak přišla krize - příliš rozsáhlá firma měla najednou mnoho nevýdělečných značek zaměřených na SUV vozy, které nikdo nechtěl, navíc mocné odbory blokující jakékoliv snahy o restrukturalizaci. Do toho nastoupila potíž se státními dotacemi pro krachující automobilky - mnoho států je ochotno podpořit národní filiálku GM, ale nikdo (kromě USA) GM jako celek. Z detroitského ústředí přitom nejsou schopni zrežírovat vyjednávání s tolika vládami najednou. Svým životem tak žije švédský Saab, od kterého se odvrátila stockholmská vláda, ale který po nyní dosaženém propuštění 701 zaměstnanců má šanci být prodán za slušnou cenu. Zcela jiný příběh se odvíjí jižněji v Evropě, kde by německá vláda ráda zadotovala masivně Opel, ale nikdo není stoprocentně schopen zaručit, že peníze německých daňových poplatníků neskončí za oceánem.
Hlavně rychle Obamova cesta konkurzním řízením tak znamená „deglobalizaci“ konglomerátu tuctu značek z různých koutů světa. Vykoupení či přímo podílový vstup ze strany federální vlády bude znamenat jistě recipročně zaměření se na americký trh. K tomu si GM možná nechá výdělečné společné podniky, například v Číně, kde se krize příliš hladu po automobilech nedotkla. Na druhou stranu nemá smysl držet z piety monstra z minulého století, jako jsou Hummer či Saturn. Stejně tak evropské akvizice - tedy německý Opel, švédský Saab či britský Vauxhall - nepřinášejí profit a nemá mnoho smyslu je držet dál.
Vše nyní tedy záleží na tom, jak se počátkem června rozběhne konkurzní řízení. Zde totiž nemusí vše vyjít podle plánů Obamovy administrativy - z rychlého, chirurgicky přesného odříznutí prodělečných značek se může stát zdlouhavá tahanice všech věřitelů, dodavatelů či odborářů. Tím by se GM ale uvrhly do krize, ze které by se už na extrémně konkurenčním automobilovém trhu nemusely dostat. Znamenalo by to tak propouštění statisíců dělníků a Obamovo heslo „Yes, We Can“ by dostalo hodně tragický význam.
O autorovi| David Klimeš, novinář
