Revoluce znamenala pro náš obor obrovskou změnu. Najednou se tu objevila nezaměstnanost, objevilo se také podnikání, oboje s naší populací zacvičilo a cvičí to s ní dodnes. Zakázka klientů se tím výrazně proměnila,“ říká Marcela Škábová, ředitelka poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, která v období od května 2006 do května 2008 působila také jako prezidentka Asociace manželských a rodinných poradců. Z titulu svých funkcí tak musela během uplynulých let zvládnout nároky nejen na psychologickou, ale i manažerskou práci.
Obor se změnil Marcela Škábová absolvovala v roce 1979 psychologii na Filozofické fakultě UK. Po dvouleté praxi psychologa práce začala pracovat v psychologické poradně hlavního města Prahy se specializací na střední odborná učiliště. Se založením rodiny se ale odstěhovala do Rakovníka a po mateřské dovolené už v tomto městě zůstala. V roce 1984 se tak stala jednou ze dvou zakládajících pracovnic rakovnické manželské a předmanželské poradny, přičemž obě zde pracují dodnes. Za tu dobu prodělala rakovnická poradna i obor jako takový celou řadu změn.
„V roce 1985 se u nás kompletně dobudovala síť poradenských pracovišť, takže manželskou a předmanželskou poradnu bylo možné najít v každém krajském a okresním městě a všechny byly zřizovány jednotným systémem. Po revoluci se tohle všechno změnilo. Už v devadesátém roce některé poradny rozhodnutím starostů zanikly, třeba Cheb, Teplice a další. Dnes v celé republice existuje 75 odborných pracovišť. Zahrnují převážně poradny s denním provozem, ale také ta pracoviště, která jsou činná jednou týdně na čtyři hodiny, byť těch je mnohem méně. Poradny mají i různé formy existence, fungují převážně jako příspěvkové organizace s právní subjektivitou nebo bez ní, dále jako organizace podřízené jinému subjektu - například domovu pro seniory - nebo jako detašovaná pracoviště. Zřizují je také kraje i magistráty. Všechny služby poskytované v poradnách jsou přitom klientům poskytovány ze zákona bezplatně.“ Lidé se přestali stydět mluvit Především se ale po roce 1990 razantním způsobem změnila poptávka klientů - a zatímco poraden ubývalo, poptávka naopak skokově vzrostla. „Lidé se najednou přestali stydět,“ vysvětluje ředitelka. „Na světlo vyplavaly problémy, které se dříve spíš tajily nebo přehlížely, třeba sexuální odchylky, zneužívání v dětství, násilí v rodině a podobně. Ve společnosti se navíc objevily nové fenomény - některé lidi vynesly nové možnosti hrozně vysoko a jejich původní vztahy se tím začaly měnit. Objevil se workoholismus, lidé začali trávit moc času v práci, přišly i pracovní neúspěchy a krachy... Hodně to rozšířilo spektrum služeb, které poradna nabízí. S danou situací souvisel také vznik asociace, protože celý obor potřeboval metodické vedení, které by reagovalo na změnu situace.“ Na vznik Asociace manželských a rodinných poradců, která byla založena už v květnu 1990 jako jedna z prvních porevolučních asociací psychologů a sociálních pracovníků, je Marcela Škábová dodnes hrdá. „Od začátku měla naše asociace dobře propracované cíle a poslání, měla propracovanou řadu interních pravidel a kvalitativních profesních předpokladů. Až po nás vznikly třeba asociace klinických či dopravních psychologů a dá se říct, že od nás čerpaly inspiraci.“ Založení asociace se tehdy účastnila jako řadová členka, ale během devadesátých let se její postavení začalo postupně měnit. V roce 1995 ji oblastní sdružení nominovalo do prezidia, pak nějakou dobu působila jako jeho členka, následně se stala členkou stavovské rady, poté předsedkyní stavovské rady a v roce 2006 si ji po odchodu dlouholetého prezidenta asociace Petra Šmolky vybralo prezidium za jeho nástupkyni.
Když přijde zákon „Mé volební období přesně spadlo do doby velkých legislativních změn, shodovalo se s vrcholením příprav nového zákona o sociálních službách i s jeho platností - začal platit od ledna 2007,“ podotýká Škábová.
Zákon poradnám ukládá povinnost registrovat se jako poskytovatel sociálních služeb a naplňovat v těchto službách zákonné standardy kvality. Ty se týkaly i manželského a rodinného poradenství a samostatně si je rozpracovávala i jednotlivá poradenská pracoviště.
Asociace v tomto směru pomáhala jednotlivým členům standardy formulovat a zavést do praxe. „Pro nás to naštěstí nebyla nová věc, standardy kvality jsme se zabývali už od druhé poloviny 90. let,“ říká Škábová. „Tehdy to byla právě moje starost. Myslím, že jsem celkem pracovitá, a tak jsem ochotná vzít na sebe i úkoly, do kterých se nikomu moc nechce. Zrovna se standardy byla a je spousta práce. Je to živý organismus, v asociaci máme už jejich pátou verzi. Ale základní vodítka pro personální, provozní i procedurální standardy se nám povedlo vytvořit. Všechny se týkají manželského a rodinného poradenství.“ Poradna nabobtnala Také rakovnická poradna jako taková se během posledních let významně proměnila. V dubnu 2004 přešla na příspěvkovou organizaci s právní subjektivitou zřízenou Středočeským krajem a její ředitelce začaly přibývat manažerské povinnosti spojené s vedením organizace, hledáním finančních zdrojů a vypisováním žádostí o dotace a granty. „Oproti jiným poradnám jsme ještě vytvořili projekt na zřízení intervenčního centra s celokrajskou působností,“ objasňuje Škábová.
Centrum je určené pro osoby ohrožené domácím násilím a jeho vznik souvisel s rozsáhlými legislativními změnami a v souvislosti s nimi i se zřízením institutu policejního vykázání. Zřízení Intervenčního centra ovšem znamenalo mimo jiné zvýšení počtu pracovníků poradny - zatímco ještě v dubnu 2004 byly v poradně dvě pracovnice na plný úvazek (včetně Škábové) a jedna interní psycholožka, dnes je pracovníků na plný úvazek pět, interní psycholožky dvě, dva pracovníci na dohodu a intervenční centrum zaměstnává další čtyři lidi. „Jak jsme nabobtnali, přerostl management v rámci mých pracovních povinností do jiných rozměrů,“ říká ředitelka. „Už dříve jsem musela krátit čas, který věnuji jako poradkyně klientům, a vytvořit si prostor pro práci ředitelky. Tehdy jsem si říkala, že to bude tak padesát na padesát procent. Teď už se to překlápí do jiných poměrů, a to není dobře. Podali jsme proto projekt na osamostatnění intervenčního centra jako samostatné příspěvkové organizace zřizované Středočeským krajem a sociální komise krajského úřadu ho doporučila. Pro mě je práce s klienty na prvním místě, mám ji ráda a je mi líto, že musím z času pro ně ukrajovat. Ale zatím to bez toho nejde.“ Mezi studenty vysokých a vyšších odborných škol se sociálním a psychologickým zaměřením je o rakovnickou poradnu docela zájem, což ředitelka přiživuje tím, že se nebrání stážistům. „To tam radši nepište, ať se jich nehlásí ještě víc,“ podotýká s úsměvem. „Ne každá poradna je ochotná si je přibrat, pojí se s tím hodně práce. Někdo se musí stážistovi věnovat, musí na něho dohlížet a především - s jeho přítomností musí souhlasit klienti. To všechno je docela náročné. Na druhou stranu očekáváme od stážistů zpětnou vazbu a reflexi, která nám slouží jako zdroj informací k dalšímu rozvoji pracoviště.“
Co ředitelku mrzí, je ne zcela dostatečné finanční ohodnocení práce poradců. „Průměrný plat stanovený pro Českou republiku je pro naše začínající pracovníky - s vysokoškolských vzděláním - vysněným cílem. A bohužel jej nedosahují. Zlatý důl to rozhodně není.“
Aby si uvolnila ruce, rozhodla se Marcela Škábová letos už nekandidovat do prezidia asociace a ve funkci prezidenta ji vystřídal Tomáš Kvarda z Ostravy. „Pragocentrismus končí,“ směje se Škábová a ukazuje na dlouhou vyrovnanou řadu dokumentů u zdi. „Tyhle všechny papíry budu tento týden předávat novému prezidentovi. Odpadne mi úžasná administrativa. A to mám doma ještě asi deset šanonů s akreditovanými vzdělávacími kurzy.“
***
MARCELA ŠKÁBOVÁ
Rodina: Vdaná, dvě děti. „Starší dcera právě zvládla rigorózum, takže je z ní taky dr., mladší už pracuje.“ Auto: „Dvojka nohy. Chodím pěšky. Taky používám ČSAD a MHD, ale kam můžu, tam radši dojdu.“ Oblíbená hudba: „V současné době moc času na poslech muziky nemám, ale jinak mám ráda Leonarda Cohena, Jaromíra Nohavicu, Hanu Hegerovou, podle toho, co zrovna potřebuju. Ráda si poslechnu i vážnou muziku a taky se ráda vracím k Pink Floydům a Queenům.“ Volný čas: „Když ho mám, tak síťuju, dělám stará řemesla. Jinak procházky se psy, četba anebo se jen tak natáhnout. Občas si zacvičím, ale jen pro zdraví svou vlastní sestavu, nechodím do posilovny.“ Oblíbená dovolená: „Sedím doma na zahradě u bazénu nebo vyjedu někam na poznávací výpravu. Co bych si někdy přála, je vyrazit za hranice všedních dnů, někam do krajů, kam se člověk běžně nedostane a kam se dívám při cestovatelských pořadech v televizi.“
O autorovi| Jaroslav Krupka, editor LN
