Rekordmany mezi ledovými projektily představují čeští odborníci v knize Fyzika oblaků a srážek.
Letní krupobití je ve středních zeměpisných šířkách většinou řídký a plošně omezený jev. Na území Česka lze z radarových měření odhadnout, že se četnost výskytu pohybuje v průměru kolem jednoho dne ročně. To zahrnuje kroupy všech velikostí od minimálního průměru pět milimetrů.
Existují však i lokality, kde roční četnost dosahuje 3 až 10 dní. Na severní polokouli najdeme dvě rozsáhlé oblasti se zvýšeným výskytem krup. První z nich je na severoamerickém kontinentu a rozkládá se od kanadských provincií Alberta a Saskatchewan směrem až po americký Texas. Druhá významná zóna pokrývá jižní Evropu až k jižnímu Německu a sahá východně až do kavkazské oblasti. Na jižní polokouli jsou významné oblasti zvýšeného výskytu krupobití v Argentině a v severovýchodní části JAR.
Ve světovém měřítku dosahují škody vyvolané krupobitím pouze asi jednoho procenta celkové zemědělské produkce. Krupobití a zejména vypadávání velkých krup je natolik působivý proces, že mu byla věnována pozornost odedávna. Existuje řada popisů velkých krup, které však nelze považovat za věcné a průkazné.
Za první důvěryhodný popis výskytu kroupy extrémní velikosti se považuje Talmanova studie z roku 1936, která popisuje kroupu zachycenou v Německu v roce 1925. Z jejích rozměrů 26x14x12 cm lze odhadnout váhu kroupy na 2,04 kg. Oficiálně zdokumentovaná obří kroupa, která dlouho platila za extrém ve velikosti krup, vypadla v Potteru (Nebraska, USA) 6. července 1928.
Velké kroupy mají většinou silně nesymetrický a členitý tvar. U kroupy z roku 1928 se proto udává největší hodnota jejího obvodu, která dosáhla 43 cm, a hmotnost 680 gramů. Tato rekordní velikost byla překonána až 3. září 1970, kdy byla v Coffeyville (Kansas, USA) zaznamenána kroupa o maximálním obvodu 44 cm a hmotnosti 766 gramů.
Většina krup, které se dostávají na zemský povrch, má charakteristický rozměr pouze několika centimetrů. Kroupy každoročně zaznamenané na území ČR mají zpravidla průměr kolem jednoho až dvou cm. Lze však dokumentovat i lokální krupobití, při nichž vypadávaly kroupy o průměru nad 4 cm.
Kroupy rostou zachycováním přechlazených vodních kapek, a soupeří tedy o zásobu oblačné vody. Koncentrace krup proto klesá s jejich velikostí a extrémně velké kroupy jsou velmi řídké a zajímavé spíše z odborného hlediska. Ukazují totiž, jak silné výstupné proudy existují v kroupotvorných oblacích. Nejvýznamnější příčinou škod způsobených krupobitím jsou spíše kroupy střední velikosti.
Knihu Daniely Řezáčové, Marka Kašpara, Petra Nováka a Martina Setváka s názvem Fyzika oblaků a srážek vydalo nakladatelství Academia. Text upravila redakce LN.
