Zítra se Febiofest rozloučí s Prahou a přesune se do dalších českých měst. Přestože je (tak nějak ze své podstaty) určen zejména filmovým fanouškům, určitě by na několika místech měli zbystřit i ti hudební a vyhradit si čas alespoň na několik zajímavých snímků.
Z těch zásadních to je třeba Pink Floyd: The Wall Alana Parkera. Všichni tvůrci, včetně režiséra a představitele hlavní role Boba Geldofa, film z duše nenávidí; údajně jim Roger Waters -člen kapely, potažmo autor hudby a scénáře - z natáčení udělal peklo. Tak to by odpovídalo, film (nebo spíše dokumentární kvazimuzikál) totiž působí... pekelně. Naopak jiný Parkerův film, The Commitements, koketuje s žánrem komedie. Chytré, navíc docela zajímavě vypointované. A hraje tam, voilá! mladý Glen Hansard. Febiofest uvádí také několik snímků, které právě přicházejí i do „normálních“ kin v reálném čase. A nejméně (!) dva vynikají mimo jiných věcí také hudebním doprovodem. Soundtrack k There Will be Blood je práce Jonnyho Greenwooda z Radiohead - ve filmu je nepřeslechnutelná. A film Na krev je shodou okolností nezapomenutelný. Podobně jako Into the Wild. I tam podbarvuje silný příběh výrazná hudba (a hlas), tentokrát Eddieho Veddera z Pearl Jam.
Festival nabízel, kromě desítek filmů, také doprovodný hudební program. Ať se ale kapely snažily, jak chtěly, regulérně všechny by je do jedné jediné kapsy strčil páteční koncert americké kapely Down v klubu Roxy. Down založili už v roce 1991 členové bezmála kultovních seskupení Pantera, Corrosion of Conformity a Crowbar, přičemž zpěvu se ujal právě zpěvák Pantery Phil Anselmo. Plné Roxy jim nejen leželo u nohou, ale bylo také svědkem malého zázraku. Totiž:
Někteří fanoušci mají zvláštní noční můru. Jejich milovaný zpěvák je vezme na koncertě na pódium, kde jim nabídne, že si s ním můžou zahrát/zazpívat. A ten fanoušek ví, že na to nemá - jeho zpívání ve sprše a akordy Come As You Are nejsou nic moc. Lámanou angličtinou pak dlouze marně vysvětluje, že to vlastně vůbec neumí. „Jen hrej,“ dodává odvahu a přemlouvá zpěvák... následuje milosrdné probuzení.
V Roxy si vzal Anselmo na pódium dva kluky. Jeden z nich (s tetováním a tričkem Pantera) se k mikrofonu postavil jako profík, až i členové Down uznale pokyvovali hlavama. Tak tenhle kluk, co zpíval líp než Anselmo, dokázal, že to jde i bez ostudy.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
