Není tu v podstatě co dělat a venkovským způsobem už dnes lidé žít nechtějí. Chtěli bychom tu rádi zdravotní středisko, mateřkou školku, obchodní dům, divadlo, bowling nebo tenis. Jenže nejsme ani město, ani ves. Přirovnala bych to k 17letému děcku, které chce být samostatné, ale ještě si nevydělává,“ popisuje výstižně život v satelitním městě Lucie Kotrbová. Také ji přiměla ke stěhování do satelitu v okrese Prahavýchod touha po kusu zeleně.
Současné problémy takového bydlení se ale netýkají jen absence služeb. Chybí také technická vybavenost, např. kanalizace nebo zásobování vodou, a kvalitní dopravní obslužnost. K architektonickému řešení a nahodilému zasazení do krajiny se odborníci nechtějí raději vyjadřovat vůbec.
Chybí spolupráce obcí a krajů „Když nemají lidé základní služby v místě, sednou do auta, děti rozvezou do vzdálených škol, nakoupí v obchodních zónách u dálnic, za zábavou dojedou do města a za oddechem na víkend do hor. V místě je drží jen nemovitost,“ popisuje důsledky Luděk Sýkora, proděkan Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Známý obrázek zacpané přístupové komunikace do cílového města je právě jedním z těchto důsledků. Jenže samotná obec nestačí na to, aby svým obyvatelům zkvalitnila život a zajistila veškerý servis a služby. Podobný problém dnes v Česku řeší stovky obcí. Jak z toho ven?
Podle Sýkory není možné uspokojit všechny požadavky těchto obyvatel. Východiskem je podle něj výstavba větších center, ke kterým je snazší zavést hromadnou dopravu nebo je vybavit občanským vybavením, jako jsou školy atd.
Upozornit na odvrácenou stranu rozrůstání měst (tzv. suburbanizaci) a zhodnotit reálné možnosti řešení se minulý týden v Praze snažila mezinárodní konference pořádaná společností Agora CE a Nadací AVF, s názvem Suburbanizace -problém, nebo řešení? Účastníci setkání spatřují hlavní problém v nedostatečné spolupráci mezi obcemi a kraji.
Každá obec dnes rozhoduje samostatně sama za sebe a nikdo její činnost nekoordinuje. Důsledkem toho je pak situace, kdy města a obce v jejich okolí mezi sebou soutěží o přilákání investic, lidí, pracovních příležitostí a služeb.
„Ten, kdo ale v souboji ztrácí, je region. I když města investice získávají, v konkurenci okolních obcí se jim nedaří směřovat investory na plochy, které ve městech opustili dřívější uživatelé a dnes zejí prázdnotou,“ dodává Sýkora. Každý investor totiž začne raději stavět na zelené louce.
Praha i Brno bojují za změnu Aktivní přístup k problému suburbanizace zaujalo již město Brno ve spolupráci s Jihomoravským krajem. První kroky sice zatím směřovaly jen k zadání studie, ta je však odrazovým můstkem, který specifikuje nedostatky a tím napomůže k jejich řešení.
Nejhorší situace je u nás zřejmě v hlavním městě, kam ze Středočeského kraje dojíždějí za prací tisíce lidí. Praha se na řešení problematiky podílí jednak realizací koncepčních dokumentů (např. Strategický plán hl. města Prahy, Koncept územního plánu atd.), jednak také účastí na přípravných pracích pro vznik zeleného pásu kolem Prahy. Cílem tohoto programu je vytvoření stabilní kostry zeleně v zastavěném území města i v krajině vnějšího pásu.
Efektivnější realizace kroků však v pražské metropoli není možná. Brzdí ji totiž nedostatečná opora nástrojů územního plánování v českém právním řádu, ale svou vinu nesou sami přestavitelé města i kraje, kteří se na vzájemné spolupráci nejsou schopni domluvit.
Obce regulují příliv lidí Některé obce, jako jsou v okolí Prahy třeba Říčany, Roztoky, Dolní Břežany nebo Zlatníky, si své nedostatky již uvědomily a rozhodly se bojovat s nimi. Hlavním nástrojem je územní plánování.
„Obce mohou díky územnímu plánování regulovat příliv nově příchozích. Podobně lze také ovlivňovat i jejich sociální složení. Je však potřeba, aby měla obec různé minimální požadavky na velikost pozemku, nebo aby umožnila výstavbu různého typu bydlení,“ říká Tomáš Kostelecký ze Sociologického ústavu AV ČR. Obce mohou situaci regulovat třeba také tím, že budou nové přistěhovalce motivovat k trvalému pobytu. „Noví obyvatelé jsou často jenom nocležníky, a nikoli občany. To poškozuje obec finančně,“ upozorňuje Kostelecký.
Vedle územního plánování byla na konferenci zmíněna také řada dalších nástrojů, jako je dělba daní mezi obce, daňové úlevy a dotace pro různé druhy staveb, výše poplatků za povolování staveb či výše daně za připravený a vybavený stavební pozemek. Zanedbávat by se ale neměla rovněž informovanost veřejnosti i úředníků, kteří mají tyto záležitosti na starost.
Rodinné domky jsou mezi Čechy stále nejžádanějším typem bydlení, a proto bude jejich výstavba jistě pokračovat i nadále. Budoucí obyvatelé lokalit na okrajích velkoměst by si ale měli nejdříve sehnat veškeré dostupné informace týkající se občanského i technického zázemí, sepsat si pro a proti takového bydlení - a až pak se definitivně rozhodnout.
***
Plusy a minusy bydlení v satelitních městečkách
pro obyvatele „satelitu“ (suburbanizéra)
Fyzické (funkční) prostředí
lepší životní prostředí rodinný dům za městem prestiž spojená s vlastnictvím domu
více času stráveného dopravou (špatná obslužnost hromadnou dopravou, nutnost použití osobního auta) špatná občanská vybavenost (chybějící školy, obchody, služby)
pro cílovou obec
zlepšení technické infrastruktury (inženýrských sítí, dopravních komunikací) zvýšení příjmů +
narušení urbanistické struktury a architektonického rázu (uniformní, nezajímavá nebo do krajiny zcela se nehodící architektura) nedostatek veřejného prostoru nárůst nákladů na údržbu inženýrských sítí a komunikací nedostatečná kapacita technické - infrastruktury (např. čistička) kapacitně nedostačující občanská vybavenost (školy, školky apod.)
pro městský region
prostorové rozpínání a rozvolňování městského regionu energetická a materiální náročnost budování technické infrastruktury změny ve využití krajiny (méně ploch pro zemědělské a rekreační využití) narušení rázu venkovské krajiny nárůst osobní dopravy
Sociální prostředí
život v lokalitě obývané sociálně silnějšími skupinami větší bezpečí
izolovanost některých skupin (tzv. zelené vdovy = manželky podnikatelů, které zůstávají v domácnosti, teenageři)
příchod mladších, vzdělanějších a bohatších obyvatel zvýšená politická participace populační růst obce +
riziko konfliktů mezi původními obyvateli a jejich novými sousedy (odlišný sociální status a životní styl) nepřihlašování trvalého bydliště nových rezidentů v obci v nových suburbiích („čtvrtích“) - chybí místa k setkávání (veřejné prostory, restaurace apod.)
pokles sociálního statusu v lokalitách, odkud se lidé stěhují na okraj (sídliště, vnitřní město)
