Ota B. Kraus prožil hrůzy holokaustu i osidlování Izraele. Teď o tom podává zprávu
Po knihách s koncentráčnickou tematikou, z nichž největšího ohlasu se dostalo zřejmě svazku Můj bratr dým (Panorama, 1993), vychází Otovi B. Krausovi (1921–2000), pražskému rodákovi, povídkový soubor Obchodník se sny, inspirovaný životem v moderním Izraeli. Je zajímavé zjistit, jak píše spisovatel, který žil několik let v pekle, přičemž na rozdíl od autorů, kteří jím prošli také, jako třeba Primo Levi, Eli Wiesel či Arnošt Lustig, téma holokaustu nezvolil jako výhradní náplň své práce. Romantické a fantastické „galilejské povídky“ obstojí samy o sobě. Jsou to čtivé a napínavé příběhy s tajemstvím, erotikou a humorem.
Autor během války prošel Terezínem a Osvětimí-Březinkou jako vychovatel v dětském bloku osvětimského „rodinného tábora“. Tam se seznámil se svou budoucí manželkou Ditou. Děje jeho knih, zmiňovaný Můj bratr dým či prvotina Země bez Boha, napsaná bezprostředně po válce (reedice Sefer, 1992), jsou jednoduše řečeno: děsivé. Každodenní zabíjení, život, kdy vězeň, doslova při každém kroku polyká popel zemřelých, jeho dětští svěřenci jdoucí na smrt – to je materiál tak strašlivý, že se vymyká lidskému chápání. Nechci být cynický: ale doma ve fotelu, zvláště během již všeobecně vlažně přijímaných válečných výročí, je možné vnímat popisované běsy a bránit se – ze vší té hrůzy – určitému duševnímu ochrnutí tím, že si čtenář skládá podivuhodnou literární skládačku. Ostřeji vnímat Krausovy knihy lze totiž nejlépe s doplňující četbou.
Z množství literatury k tomuto tématu například se svědectvím Richarda Glazara o další morně smrti, knihou Treblinka, slovo, jak z dětské říkanky (Torst, 1995), a především s memoáry Richarda Vrby Utekl jsem z Osvětimi (Sefer, 1998). Jmenované knihy je nutné stále znovu číst jako apel, výzvu k ostražitosti. Ale právě v bezpečí toho fotelu je také možné fascinovaně přihlížet, jak se oba tehdejší mladíčci, vychovatel Kraus a Vrba, člen osvětimského podzemního hnutí, pohybují po ostří nože. A jak se jejich cesty protínaly či křížily a jak málo stačilo, aby nepřežili.
Pistole od Pána Boha To Obchodník se sny je kniha nového životního nádechu. Některé povídky se odehrávají v starobylé vesnici Roš Pina, která „leží na jižním svahu hory Kanaán“, poblíž města Safedu. V doslovu popisuje Dita Krausová, spisovatelova manželka, onu ves jako magnet přitahující „zvláštní typ lidí, bohémy, umělce, samotáře, hledače Boha nebo osoby, co se rozváděly a hledaly útočiště“. Krausovi se ovšem rozvádět nepřijeli, zdá se, že právě Dita je častou (milostnou) inspirací próz, a dost možná, že ona byla tou pevnou rukou, která po bouřlivém životě vybudovala onen takřka idylický kout k práci a spočinutí.
V Izraeli ovšem nešlo žít pouze v bezpečném přístavu. Pěkně je to vidět v téměř milostné povídce Kabát, kdy hrdina pálí po arabských útočnících z pistole, kterou mu do kabátu (a posléze do ruky) vložila snad sama Prozřetelnost. Kibuc a kibucníci, tedy život židovských osadníků „s motykou v jedné a s puškou v druhé ruce“, je dalším autorovým prožitým námětem.
Před útočištěm v Roš Pina strávil manželský pár řadu let v jednom z takových kibuců, kousek od syrské hranice, tedy v neustálém ohrožení. O onu strašlivou vážnost próz z táborů tu autor neusiluje, důkazem je samostatná humorná próza Vepři ve při (česky 1993), popis skandálu, který mezi vyznavači pravověrné košer stravy a pojídači vepřového vyvolá vpád prasečího stáda na území kibucu. A zcela v tradici židovského humoru, jak ho známe třeba z Chasidských vyprávění Martina Bubera, je psána povídka Zub, kdy pacienta nesnesitelná bolest přivede k dentistovi, který místo zubní vrtačky zvolí disputaci o příchodu Mesiáše.
Pogrom jen občas Evropa, stará vlast, je v povídkách z Izraele přítomna už jen ve vzpomínkách a náznacích. Mimo poněkud rozvleklého Světla zejména v povídce Proč nebyl svět spasen, jednom z úhelných kamenů souboru. Život v horské vesničce Psji na hranicích Maďarska a Ukrajiny je vnímán jako idylický. Vždyť tady během tří generací docházelo „jen“ tu a tam k pogromům. Právě v téhle povídce, která začíná vypuknutím války, kdy „Ukrajinci překročili most“ a začali doopravdy zabíjet, se Kraus v popisu životních peripetií těch, kteří utekli do lesů anebo se předtím zachránili v Americe, dotýká mistrovství takového Izáka Baševise Singera.
Nutný dovětek – své romány a povídky psal Kraus česky, později anglicky. Prózy z koncentračních táborů přeložil jeho bývalý osvětimský spoluvězeň Pavel Stránský. Obchodníka se sny přeložila Dita Adlerová. Je to neuvěřitelné, ale Ota B. Kraus není uveden ani v torontském slovníku spisovatelů, zmínka o něm chybí i ve Slovníku českých spisovatelů. Jeho starší romány už jsou rozebrány. Dobře připravené vydání jeho poslední knihy v nakladatelství Sefer přichází v pravý čas.
***
Ota B. Kraus: Obchodník se sny a jiné galilejské povídky
Sefer, 2009, 205 stran
