NOVÝ JIČÍN, ŽIVOTICE Říčka Jičínka teče už zase svým korytem, jako by se jí apokalypsa na jejích březích netýkala. Novojičínská část Žilina a přilehlá obec Životice ale spíš připomínají kulisy válečného filmu.
Kužely na silnici vymezují část, kde pod asfaltem voda vymlela kus břehu. Namísto chodníků zejí někde až půlmetrové díry. Břehy jsou zanesené vyvrácenými stromy, bahnem, kameny, trávou, některé z domů, které byly ještě před pár dny chloubou svých obyvatel, jsou poničené, rozbořené a podmáčené. Před každým z nich leží obrovské hromady věcí – šatstva, moderního nábytku, hraček, jídla, něco se změnilo už jen v masu promočené hmoty. „Nic, nic nám nezbylo,“ krčí rameny mladý muž, který vyklízí jednu z novostaveb. „Bydlíme tu tři roky, dům jsme si pořídili na hypotéku. Stavbu pojištěnou máme, ale vybavení ne,“ upřesňuje, aniž by se na chvíli zastavil v práci. Do přistaveného kontejneru letí další balík. Kousek dál na terase stojí rotoped. Ten ale zřejmě přežil, zanedlouho ho vozík odváží s několika dalšími kousky pryč.
Bagr se chystá odstranit betonovou lávku, která namísto přes řeku leží podél jejího toku. „Voda ji strhla, včera jsme ji vylovili z vody, teď ji musíme odvézt,“ vysvětluje řidič. Jeřáb vynáší od řeky polámané kmeny a přenáší je na korbu nákladního auta. Všude hrčí motorové pily, úzkou silnicí projíždějí vojenské tatrovky. „Pomáháme, jak to jde, ale je toho moc. Hodně věcí si lidi dělají sami,“ říká bývalá místostarostka Životic Marie Geryková. „Mám zkušenosti z roku 1997, ale tak strašné to nebylo. Zásobujeme lidi pitnou vodou, vozíme chleba, rohlíky, čisticí prostředky,“ upřesňuje. Materiální škody v Životicích se budou určitě počítat v desítkách milionů. Velká voda tu ale vzala i lidský život. Šestačtyřicetiletého muže smetl proud, když se prý pokoušel zachránit auto.
Kontejnery se však plní příliš rychle a někde si už lidé stěžují, že jim chybí. „Cosi jsme už uklidili, ale pořád toho tolik zbývá,“ kroutí hlavou Ludmila Zimulová v Žilině. Velkou vodu přečkala se zbytkem rodiny v podkroví. „Strašně jsem se bála. Odpočítávali jsme schody, kolik jich je, než voda přijde k nám,“ popisuje krušné chvíle. Největší obavy měli o to, zda vydrží garáže postavené z nepálených vepřovic. „Teď se bojíme znovu, že to spadne, protože je to všechno podmáčené,“ svěřuje se s dalšími obavami. „Kdyby bylo možné se odstěhovat, tak to udělám asi hned. Ale kde na to teď vzít peníze,“ dodává. Voda její rodině poničila nejen nový dům, ale i podnikatelské prostory na protějším břehu. „Jičínka je normálně jako potok. Ale v tu středu to šlo nahoru minutu po minutě, nedalo se tomu zabránit. Chtěli jsme jít zachránit nějaké věci, ale voda nás už nepustila ven z domu,“ doplňuje její syn Petr Zimula. A pak se zase pouští do vynášení věcí. Jak dlouho bude trvat, než se podaří odstranit alespoň to nejhorší, se nikdo neodvažuje odhadnout.
