Oběti H-Systemu. ‚Dokážu si představit, že domy zapálí, než aby je opustili‘

V úterý dopoledne stála i ona pod dvěma slunečníky na zahrádce v Horoměřicích u Prahy, kde se spontánně začali scházet šokovaní místní obyvatelé. Zejména ve tvářích penzistů se zračilo obrovské zklamání. Jen pár desítek minut předtím Nejvyšší soud rozhodl, že své domovy, za něž zaplatili hned dvakrát, musí do měsíce opustit.

„Jestli mě budou chtít odsud vystěhovat, budou mě muset ti vyhazovači, nebo kdo přijde, odnést. Já balit nebudu,“ říká Richard Stadler, který je na této zahradě doma.

Kam půjdete s důchodem 12 tisíc?

Se svou manželkou Marií dostal Richard Stadler od H-Systemu za svou investici hrubou cihlovou stavbu bez střechy a oken. Za 18 let ji přetvořili v­ úhledný jednopodlažní dům lemovaný květinami, keři a stromy. Že se mohou pustit do dostavby, řekl členům družstva Svatopluk první konkurzní správce Karel Kudláček, neměli však souhlas soudu. A to znamená, že vlastně investovali do cizího majetku.

Nový konkurzní správce Josef Monsport je proto už v roce 1999 vyzval k vystěhování – jejich domy chce prodat a výnos rozdělit mezi všech 1095 poškozených klientů H-Systemu. Soudy však trvaly až do včerejška.

„Netušil jsem, že nám Nejvyšší soud hodí takto klacek pod nohy. Neakceptoval, že tu bydlí převážně důchodci, kteří nemají jinou možnost než zůstat na ulici. Nemáme kam jít. Stanou se z nás bezdomovci,“ líčí Richard Stadler.

Také Stadlerovi investovali do bydlení, o něž mohou nyní přijít, celkem zhruba tři miliony korun. Přibližně polovinu zaplatili firmě, zbytek vložili do nezbytných dokončovacích prací a úprav okolí. Klienti H-Systemu totiž budovali i kanalizace nebo elektrické rozvody.

Rozsudek o H-System vyvolává pochybnosti o kvalitě a lidskosti soudního systému, míní Zeman

Božena Beníková potom pojmenovává to, čeho se většina z 56 rodin v Horoměřicích nejvíce obává: „Nejhorší je, že v době, kdy jsme do tohoto projektu všichni šli, byli jsme v aktivním věku, o ­dvacet let mladší. Teď jsme všichni důchodci. A kam půjdete s důchodem dvanáct tisíc?“ Počátkem srpna ji čeká operace, jak by případnou změnu bydlení realizovala, si nedovede představit.

Se správcem konkurzní podstaty Josefem Monsportem jednali mnohokrát o tom, že by své domy odkoupili. Cenu rovnající se tehdejším hrubým stavbám jsou ochotni zaplatit. Hovoří o 20 milionech. Správci a věřitelskému výboru však částka připadá nízká. Žádali 140 milionů.

Richard Stadler, stejně jako ostatní obyvatelé z přilehlých domků, neměl ani tušení, že Nejvyšší soud v úterý o případu rozhodne. Do té doby poslední verdikt padl před třemi lety. Pražský městský soud tehdy nepravomocně rozhodl, že vlastníci byty vyklidit nemusejí. „Dokážu si představit, že to soud nechal záměrně na léto, kdy bude velká část lidí pryč na dovolených,“ přemítá Martin Junek, mluvčí družstva Svatopluk.

„Ještě v pondělí jsem mluvil s­ jedním známým a říkal jsem mu, že to asi u toho Nejvyššího soudu mají ve spodním šuplíku hodně dole, že se nic neděje. A za 24 ­hodin se stane tohle,“ kroutí nevěřícně hlavou Jiří Janouš, další z místních, kterého se rozhodnutí soudu týká.

Jeho samotného rozsudek velmi rozčílil. „Nemám slov. Žije se nám tady dobře, zvykli jsme si, líbí se nám tu,“ přibližuje. S tím, že by podobná situace mohla někdy nastat, částečně počítal. Vnitřně ale doufal, že tomu tak nebude.

Klienti H-Systemu musí do měsíce vyklidit domy. Definitivně prohráli spor s insolvenčním správcem

„Všechno je naše, nikomu nedlužíme ani halíř. Chtěli jsme bydlet, to je naše jediné provinění,“ nerozumí Stadler. „I kdyby měli ti lidé kam jít, je nemyslitelné, že by měli své domy jednoduše opustit. Dokážu si představit, že to zapálí, vytrhají kabely ze zdi nebo něco podobného. Vždyť je to jejich,“ dodává Martin Junek.

Proto většina majitelů reálně zvažuje, že kdyby měla své domovy skutečně opustit, vrátí je do původního stavu, ve kterém je převzala. To znamená, že by zbavila domy zateplení, střech a oken s­dveřmi či vytrhala podlahy a dlaždičky, čímž by se rázem staly ne obyvatelnými.

„Myslím si, že správce konkurzní podstaty nemá nárok na to, aby dům dostal ve stavu, v jakém je dnes,“ říká Jiří Janouš, jenž v­bytě 1+1 o rozloze 35 metrů čtverečních žije se svou ženou Marií od února 2000. Ani on nemá v plánu se sám od sebe kamkoliv přemísťovat. Ani neví kam. „Za tu dobu narostla cena pozemku. Stavby jsou hezky udělané, zahrádky jsou zkulturněné a není z toho slum, který z­ toho mohl být, kdybychom to tehdy nevzali do vlastních rukou,“ říká Božena Beníková, jež obývá třípokojový byt o­ velikosti 100 metrů čtverečních.

„Nechce se nám věřit, že rozumně uvažující člověk může nakonec dojít k takovému výsledku,“ říká k rozhodnutí soudu se slzami v očích. Peníze konkurzní správce po odprodeji rozdělí mezi všechny věřitele – i ty, kteří byty svépomocí nedokončovali a­ nežijí v nich.

Lze předpokládat, že se družstvo ještě obrátí na Ústavní soud. Případná ústavní stížnost ale nemá odkladný účinek.

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) včera uvedl, že už nechal prověřit ubytovací možnosti ministerstva. „Máme prvních 17 ­bytů, které můžeme nabídnout nejvíce zasaženým, zejména seniorům, alespoň jako dočasné řešení,“ napsal na Twitteru.