Naštěstí se do programu přesídlování hlásí stále více zemí.
Žít osmnáct let v uprchlickém táboře, v nouzi, bez práce a s mizivou nadějí na návrat do vlastní země vypadá jako totálně beznadějný osud. Některé ze somálských uprchlíků do Etiopie ale čeká druhá šance. Pokud budou zařazeni do programu přesídlení Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN, mohou začít nový život v USA nebo jiné přijímající zemi.
Ahmedovi je odhadem kolem čtyřiceti let. Přesně to neví nikdo, protože Ahmed je negramotný, podobně jako dalších zhruba osmdesát pět procent Somálců žijících v uprchlickém táboře Kebribeyah na východě Etiopie. S rodiči a pěti sourozenci sem Ahmed přišel před osmnácti lety. Tady se oženil, tady se ženou a osmi dětmi žije v hliněné chýši o dvanácti metrech čtverečních. Uprchlický tábor Kebribeyah leží jen pár desítek kilometrů od hranic Etiopie se Somálskem, nebo přesněji s republikou Somaliland, která se od Somálska odtrhla a není uznávaná mezinárodním společenstvím. V roce 1991 v Somálsku propukla zničující občanská válka, která trvá dodnes.
V témže roce byl založen i uprchlický tábor. Většina ze šestnácti tisíc lidí tu žije, podobně jako Ahmed, právě od té doby. Kromě holého útočiště a nejzákladnější lékařské péče jim Etiopie moc dalšího nenabízí: ani právo na vzdělání, ani práci. I potravu zajišťuje Světový potravinový program. Pomoc pro ty, kteří se nemohou vrátit Program přesídlení UNHCR přichází ke slovu ve chvíli, kdy se uprchlíci nemohou vrátit domů ani integrovat v zemi, kde získali azyl. Somálci žijící v táboře Kebribeyah tyto podmínky splňují. V -bezpečném návratu do Somálska jim brání zuřící občanská válka a v integraci v Etiopii zase zákony této země. Kolik lidí dostane možnost opustit tábor a odjet do některé z hospodářsky vyspělých zemí, která uprchlíkům udělí azyl, to závisí zcela na ochotě jednotlivých zemí se programu přesídlování účastnit.
Zatím jde ročně jen o jedno procento z jedenácti milionů uprchlíků v beznadějné situaci na celém světě. Dobrá zpráva ale je, že se každým rokem přidávají další země. Nejvíc - několik tisíc osob ročně - přijímají USA. Od roku 1980, kdy byly ve velkém zahájeny přesídlovací programy, bylo do Spojených států přesídleno na 200 000 uprchlíků z Afriky, přičemž 65 000 z tohoto počtu jich přišlo právě ze Somálska. Na předních místech jsou dále Austrálie a Kanada. Švédsko, Norsko nebo Nizozemsko dávají k dispozici roční kvóty pro několik set osob. Jiné evropské země nepřijímají vůbec. Česká republika je v programu nováčkem. Koncem minulého a začátkem tohoto roku přijala čtyřicet barmských uprchlíků žijících provizorně v Malajsii.
Přesídlování somálských uprchlíků z Etiopie do USA v táboře Kebribeyah začíná úkolem odlišit Somálce od Etiopanů, kteří se do tábora přistěhovali s nadějí, že i jim bude umožněno se vystěhovat. Je třeba vyplnit formulář s jejich osobními údaji a sepsat příběh jejich odchodu nebo odchodu jejich rodiny ze Somálska. Zkoumají se důvody, proč jim byl udělen status uprchlíka. To je úkol pracovníků Mezinárodní katolické komise pro migraci (ICMC).
„Problém je, že mnozí si skoro nic nepamatují. Šedesát procent lidí se zde v táboře již narodilo a neví, proč byli jejich rodiče nuceni odejít. Starší lidé toho zase mnoho zapomněli nebo vytěsnili šokující zážitky z paměti. Mnoho jich bylo zraněno, často byli svědky smrti svých blízkých, leckteré ženy byly znásilněny,“ říká Maud Belmontová z ICMC, která se na přesídlovacích operacích podílí. Ahmed také nerad vzpomíná. Při útěku ze země je přepadla skupina ozbrojených rebelů a několik lidí postřílela.
V moderním světě neobstojí?
Vybrané uprchlíky čekají pohovory s úředníky Úřadu pro občanství a emigraci Spojených států. Během nich je část žadatelů vyřazena, protože si ve svých výpovědích odporuje nebo nedokáže podat dostatečně pádné důkazy, že byla pronásledována. Úspěšní žadatelé absolvují lékařské prohlídky a adaptační školení a nakonec odjedou do Spojených států. Tady budou zařazeni do integračního programu. V jeho rámci dostanou dočasné bezplatné ubytování a budou navštěvovat jazykové, rekvalifikační a dovednostní kurzy, které jim pomohou se v nové situaci zorientovat. Kulturní šok, který přesídlené uprchlíky čeká, je velký. „Po pravdě řečeno si tyto lidi dovedu jen velmi stěží představit v podmínkách moderního světa,“ říká Maud Belmontová z ICMC. Nicméně podle statistických údajů si více než polovina nově příchozích dokáže v nové zemi nalézt pracovní uplatnění již během prvních šesti měsíců. A pokud mají problémy s adaptací dospělí lidé, u dětí to neplatí. Ahmed to dobře ví a doufá, že jeho děti se budou mít lépe než on. „Dosud nepoznaly nic jiného než uprchlický tábor. Moc jim přeju, aby tuhle šanci na nový život dostaly.“
***
Co dělá UNHCR V roce 2007 navrhl Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) k přesídlení 99 000 osob, což je nejvyšší počet za posledních 15 let a o 83 % více než v předchozím roce. V průběhu roku odcestovalo za asistence UNHCR 49 900 osob, což je o 20 400 více než v roce 2006. Nejpočetněji byli v programu zastoupeni uprchlíci z Barmy (20 200), Burundi (6300), Somálska (5900), Iráku (3800), Demokratické republiky Kongo (2500) a Afghánistánu (2300). 75 300 uprchlíků se podařilo rozmístit do čtrnácti přijímacích zemí. Největší část jich přijaly Spojené státy americké (48 300), Kanada (11 200), Austrálie (9600), Švédsko (1800), Norsko (1100) a Nový Zéland (740). (Z dokumentu UNHCR Global Trends 2007 vydaného v červnu 2008).
O autorovi| VLADAN BROŽ, Autor působil v etiopském uprchlickém táboře Kebribeyah od října 2008 do března 2009 jako konzultant ICMC pro přesídlování
