Před dvaceti lety zemřel Luis Alvarez, jeden z nejvýznamnějších fyziků
Dinosauři vymřeli po dopadu obrovského meteoritu. Vědecká práce s tímto obsahem vzbudila v červnu 1980 poprask. Navzdory senzačnímu závěru ji však jen málokdo bral na lehkou váhu. V čele autorského týmu totiž stál jeden z nejvýznamnějších fyziků doby – Luis Alvarez.
Tehdy už absolvoval úctyhodnou kariéru (narodil se roku 1911 v San Francisku, doktorát z fyziky získal roku 1936 v Chicagu); už před třicítkou vynalezl zaměřovač pro bombardéry a přístroj k navádění letadel na přistávací dráhu. Za války pak v Los Alamos zkonstruoval na miliontinu vteřiny přesnou implozní spoušť pro plutoniovou pumu.
Ve zvláštním letadle ji také s několika kolegy doprovázel nad Nagasaki. Z něj pak na měřicích přístrojích shodil svému japonskému příteli ze studií, toho času univerzitnímu profesorovi v Tokiu, tři dopisy s oznámením, že USA vyvinuly jaderné zbraně. „Zapřísaháme Vás, abyste toto všechno vysvětlil vašim vůdcům a učinil, co jen můžete, aby ničení a zabíjení skončilo. ... Jsme vědci a litujeme způsobu, jakým se užívá skvělého vynálezu, ale teď Vás už můžeme jen ujistit: pokud se Japonsko okamžitě nevzdá, déšť atomových bomb se ve své strašlivé síle ještě zmnohonásobí.“
O tom, že po Nagasaki Američané momentálně nemají bombu žádnou, pochopitelně pomlčel...
Po válce Luis Alvarez jistou dobu patřil k jaderným a termojaderným „jestřábům“. Kromě toho vynalezl multifokální brýle či využil kosmického záření k odhalování skrytých podzemních komor v egyptských pyramidách.
Především byl ale považován za průkopníka fyziky elementárních částic. Navrhl lineární urychlovač protonů a v roce 1961 prokázal existenci rezonanční (mimořádně krátce žijící) částice mezon omega. Sedm let poté dostal Nobelovu cenu.
Co ale přivedlo Alvareze až k dinosaurům? Jeho syn, geolog, mu řekl o objevu vysoké koncentrace prvku iridia ve vápencových sedimentech, sice na různých místech Země, avšak vždy ve vrstvách pocházejících z rozhraní křídy (nejmladšího období druhohor) a třetihor (minus 65 milionů let), kdy, jak už se vědělo z paleontologických nálezů, vyhynuli dinosauři. Vtip byl v tom, že na Zemi je iridium velmi vzácné, zato v některých meteoritech běžné...
Alvarez podle množství iridia v těchto vrstvách přibližně vypočítal průměr dopadnuvšího kosmického tělesa, deset kilometrů, i nárazem uvolněnou energii – sto milionů megatun (hirošimská puma měla 10 až 15 kilotun). Průměr vzniklého kráteru odhadl na 150 km.
Za hlavní příčinu vymírání pak označil narušení procesu fotosyntézy po léta trvajícím zneprůsvitnění atmosféry prachem zvířeným při dopadu. Drtivá většina dinosaurů (spolu s řadou jiných rostlinných a živočišných druhů) pak uhynula hlady (jiné druhy ovšem přežily a místa uvolněného v ekosystému náležitě využily ke svému dalšímu vývoji).
Hypotéza otce a syna Alvarezových o mimozemské příčině hromadného vymírání před 65 miliony lety zpočátku neměla na růžích ustláno. Teprve po Alvarezově smrti (zemřel 1. září 1988 v kalifornském Berkeley, kde byl od konce války profesorem) se začaly vynořovat další důkazy.
Především bylo (podle gravitačních a geomagnetických anomálií) lokalizováno místo dopadu oné dinosauří Nemesis: sever mexického poloostrova Yucatan. Příslušný kráter Chicxulub (podle nejbližší vesničky) má průměr 180 km. To se tedy Alvarezovi povedlo.
