Ačkoliv pohled biologa a filozofa Stanislava Komárka na svět odívání je značně odtažitý, jeho oblečení nepostrádá promyšlený koncept a osobitost. „Nikdy jsem záměrně nesjížděl módní trendy ani netrávil nějakou významnější dobu výběrem oblečení, i když podle teze mého oblíbeného zoologa Adolfa Portmanna má designování povrchu každého živého organismu, od zlatého bažanta až po člověka, klíčový význam pro to, jak se jeví ostatním,“ vysvětluje.
Oblečení, které měl biolog v den našeho rozhovoru na sobě, sám nazývá salonní variantou téhož, co má ještě variantu terénní, avšak v podobě poněkud omšelejší. „Mám větší počet identických kusů svých oblíbených textilií, takže se oblékám v podstatě pořád stejně. Bělásek zelný se koneckonců obléká také skoro stejně, jen s malými variacemi. Divák si řekne: Tu, ejhle, bělásek zelný, tu, ejhle, Komárek Stanislav. Nevidím v tom velký rozdíl,“ dodává. Ve „zbarvení“ Stanislava Komárka však oproti běláskovi zelnému převažuje barva modrá, která mu připomíná letní oblohu i jednu z posvátných barev Orientu.
Oblečení si pořizuje téměř výhradně u asijských obchodníků. Jak říká, je to jednoduché a levné: „Rád s nimi vyjednávám a bavím se jejich rozmanitými drobnými triky, kterými se snaží prodat i to, co by za normálních okolností neudali. Démonizovat je mi však nepřipadá úplně správné. Ano, je to jako jíst rohlík místo croissantu a oblečení od Číňana také nevydrží úplně dlouho. Ale není náhodou jedním z cílů konzumní společnosti dělat aušus? Zatímco značkové oblečení je potřeba vyhodit po určité době téměř netknuté, neznačkové odchází samorozpadem,“ přibližuje svou praxí ověřenou teorii.
1. Brýle – Metzler
Brýle jsou relativně důležitou částí intelektuálova zevnějšku. Díky nim je patrná jeho krátkozrakost, učenost, a mají-li výrazný černý rámeček, což moje brýle mají, činí pohled poněkud upřenější – třeba na nezbedné studenty, kteří se baví během přednášky. Z toho důvodu nemám kontaktní čočky, u nichž mě navíc děsí manipulace přímo v oku.
2. Košile a vesta – „od Vietnamců“
Všechny součásti oblečení, které vidíte, ba i ty, které nevidíte, pochází z města Žižkova a z tamních asijských obchůdků. U kterého Wanga nebo Čonga byla pořízena moje košile, si už ale nepamatuji. Většinou mezi krámky hledám tak dlouho, až mi nějaká věc padne do oka. Pak kupuji až tři košile najednou.
Vesta se spoustou kapes, to je taková zvláštní tradice, které se drží řada českých biologů. Zavedl ji zakladatel etologie Konrad Lorenz. Když tak v dunajských luzích sledoval divoké husy, měl v jedné kapse svačinu, ve druhé dalekohled a ve třetí poznámkový blok… Po jeho vzoru vestu začal nosit jeho žák a oddaný ctitel profesor Veselovský a od něj jsme ji zase odkoukali my, jeho studenti. Já také a velmi se mi osvědčila. Svým způsobem je taková vesta určitou náhradou za batoh.
3. Boty – „Made in China“
Nejraději nosím sandály. Je to určitá jihovýchodní manýra, kterou jsem si oblíbil tak, že bych v nich klidně chodil i v zimě. Protože je tím ale lid do takové míry překvapen, alespoň za větších mrazů či sněhové pokrývky je odkládám – jako třeba dnes. S příchodem podzimu si beru do sandálů ponožky, což má být údajně neobyčejně chucpe a nechvalně známá a otřásající česká specialita. Takových prohřešků ale já mám…
