Oblíbená kruťárna

Co nás to jen napadlo! Zrovna teď, když se na nás valí úděsné obrazy běd z toho nešťastného ostrova, začneme si v redakci debatu o krutosti ve filmu. Snad, abychom tu realitu přehlušili, dodávám. Horory, válečné filmy, zombie movies, samurajové, komiksy, zvláště Tom a Jerry, skoro všechno jsme tu semleli. Janě ovšem víc než jakékoli mezilidské násilí vadí pavouci. Ondřej zas nemá silný vztah k upírům, i když nějací jsou prý i mezi jeho známými. Pavla poznamenal Mys hrůzy s Robertem de Niro, zvlášť scéna psychotrápení právníkovy dcerky, kdy násilí nastupuje. Bát se totiž může nejlépe u věcí, které se občas dějí. Já ze všech kruťáren pamatuju a obdivuju jednu jedinou – kanadský film Černé roucho. Tlupa indiánů vejde na mýtinu. Z lesa vyletí šíp, probodne hrdlo stařeny. Ta lapá po vzduchu, zhroutí se. Scéna je tak dokonalá, že nezapnete empatii, lítost, zděšení, nemáte čas. Je v ní všechno – nenadálost přepadu, jeho drama a hlavně konec. Proklatě! Kdy už to ale skončí v reálu a ti chudáci ostrované se zas nadechnou?